Hornosvratecká Mountaineer

Tak tuhle výzvu jsem si vychutnala. Malou část jsem měla splněnou z doby, kdy tu byl horobranický sraz a teď, když byl prodloužený víkend jsme sem opět vyrazili. Ke kopcům z výzvy jsem si samozřejmě přidala i ty okolní. Někde to bylo snadné, z cesty, jinde jsem musela trochu do terénu, což ale nevadilo. Dva dny mi hodně pomohlo kolo (i když byly úseky, že bych ho nejraději shodila ze skály :)) a mnohdy jsme se se Slonaxem přesunuli autem. On mi byl velkým pomocníkem, když na mě s autem čekal na konci mých denních cest. Vysočina nás nadchla, navštívili jsme i dvě pěkné rozhledny, krásná byla zřícenina Zubštejn, velké kouzlo měl Štarkov a hlavně Prosíčka. Tam jsem byla až v podvečer, nikde nikdo, krásné výhledy. Na Archandělovi u kostela jsme dokonce přespávali. Tam byl nádherný západ i východ slunce. Jednu noc jsme také spali nad Kunštátem. Tomu jsme pak věnovali celé dopoledne. Nádherné místo a zajímavé zahrady. Těšila jsem se na kopec Kulíšek. Tam jsem byla na kole. Ale celý vrch je jako po masakru motorovou pilou. Jenom hodně těžko jsem se přes ty pokácené kmeny a větve s kolem dostala na vršek a pak z něj na druhou stranu po křížové cestě dolů na cestu. Vrcholek je opravdu nábožensky velmi zajímavě vyzdobený a má co připomínat. Vůbec mi do toho nejdou dohromady ty pokácené kmeny a větve napadané mezi těmi všemi vzpomínkami... Tady se to ve mně hodně pralo... Tenhle horal měl ale velmi pěkně vybrané kopečky a provedl mě krásným krajem. Jsem si jistá, že se sem opět vrátíme. Měli jsme krásné počasí, málo lidí, klid a luxusní výhledy. Moc díky autorovi za tuhle výzvu, moc se mi tu líbilo.

Díky Romane!