Odkud vzato, zkouším žáky, jméno Rakous počátek?
Od raků, neb oni taky lezou pořád nazpátek!
(Karel Havlíček Borovský 1845)

To mi hlava připomněla, při pohledu na začátek,
cesty, která právě vede, stylově od Počátek.
Takže máme start i konec, stačí jenom vyrazit,
oblíknout se, potit kapra a lenoru porazit.

Dnes nebudu popisovat jednotlivé výstupy,
často se tu opakují stále stejné postupy.
Louky zmrzlé, pole taky, na vrcholku roštíčko,
mezi nimi výhledy a nějaké to políčko.

Není třeba hledat cestu, stačí pouze zadat směr,
terén se jen mírně vlní, je to velmi snadný sběr.
Problém dělá pouze potok, občas taky rybníček,
obcházím je suchou nohou, sucho je můj koníček.

Koncem trasy, tak jsem to chtěl, čekají mě lázně,
část je dobrá, ale zbytek, to nemyslí vážně.
Novostavba na kamenech, relaxační světy,
čiší z toho pro mě pocit, že jsem v sídle sekty.

Rituály provozují na kamenném kruhu,
zasvěceném evidentně druidovi, ne Bohu.
Na jablku vyraženo přání hezkých Vánoc,
mě by jenom zajímalo, kolik platí za noc.

Na oltáři dávám chleba a trochu si mudruji,
nikde nikdo, žádný klient, ti si někde hodují.
Mobil vybit, není power, taky on má svoji stravu,
která cestou zmizela, nebo když kruh viděla?...

Ještě není všemu konec, je tu pramen Jihlavy.
A je veden velmi vkusně, není to zdroj zábavy.
Cestou domů, zastavuji, jako sladká tečka,
sbírám ještě dva kopečky, už nemáme Céčka. 🙂