Hej matko přírodo já Vás mám rád,
Vy víte přesně, co si tak přát.
Vyrážím na trasu od hradu Choustníka,
přichystej počasí vhodné pro poutníka.

A ona nelení, z nebe jen koukne,
a na mě z vysoka mínus pět foukne.
Jaké to blaho, když nepraží slunce
a svěží větřík duje dokonce.

Takhle si mudruji po ránu v posteli,
když ještě teplý jsem a ne trus sobolí.
Když ještě všichni spí a noc je temná,
kdy ještě neodbila hodina sedmá.

Vyrážím do kopce, gradient stoupá,
lesa je pomálu, spíše jen louka.
U hradu už stromy tyčí se k nebi,
za hradem stěna skal s ohništěm v zemi.



Zelená na východ zdá se být snadná,
šipečka doleva ta je však zrádná.
Věřte ji sejděte k potůčku v trávě,
po kládě přecházím, zvládám to hravě.

Ježíšek na kříži visel o samotě,
někdo se zamyslel a při té dobrotě,
bráchu mu opatřil, záda dal k sobě,
není teď samotný jako pak v hrobě.



Na Hájek stoupám, obcházím ohradu,
kde krávy snídají, kousají potravu.
Musím k nim vstoupit, horizont pomáhá,
nahoře mýtinka, žádná to námaha.



Většinou nepotkám na cestě živáčka,
zvlášť na Vysočině, pak přijde zatáčka.
A štrůdl turistů vidím na cestě,
věkový průměr, pro tři tak dvě stě.

Vklíním se mezi ně a točím vzhůru,
tam bude klidu dost, sem nemaj tůru.
Strážiště dobývám jen díky koním,
co s kládou prorazí, o to teď stojím.

Přes pole crosnu to do vesnice Psárov,
zde asi psi chodí jedině v pároch.
Po louce na Strážku, kde číhá kočka,
myška však neleze, no tak si počká.

Podstupky, k těm nemám vůbec co dodat,
odcházím na Drunče, nebudu váhat.
Na Vrších to je můj nejzazší cíl,
pak točím na zpět, nabírám sil.

Tak jdu dál a míjím vedle mne ohradu
a co v ní vidím, řeším hned záhadu.
Oslíci s lamami a vedle klokan,
vytřeštím oči a divoce koukám.



Pak máme Bořetín, nevelká vesnice,
ale je úhledná, s kapličkou dokonce.
A u ní vrchol, skrývá se na poli,
teď tam jen brukev je, sebrat ho dovolí.

Za plotem pštrosi dva, chlupatý hovada,
peří načechraný, no prostě paráda.
Soudná se následně ukrývá za lesem,
skrz vede silnice, nemusím pralesem.

A delší úsek a už jsem Na Vrchu,
kde mobil stávkuje, předstírá poruchu.
Za silnicí Hůrka, s příjemnou lavičkou,
dávám si vodu a přestávku maličkou.



Konec se blíží, už jen Kopaniny,
znova na pole, včetně zeleniny.
Finíto končím, docházej slova,
když bude lajků dost napíšu znova.