Tento rok se nám opět poštěstilo vydat se v zimě za sluncem někam na jih. Kanárské ostrovy milujeme a objevujeme ostrov po ostrovu. Tento rok jsme si vybrali Lanzarote. Letenky na Kanárské ostrovy jsou obecně výhodné z Vídně a z Norimberka, někdy se dá ulovit i výhodný let z Prahy. Letence za 3200 Kč za zpáteční let z Prahy s přestupem v Zurichu od Swiss Air prostě nešlo odolat.  

Než se rozepíšu o kopcích, napíšu pár tipů, které se vám třeba hodí už při plánování. Z několikanásobné zkušenosti mohu vřele doporučit půjčovnu aut CICAR. Je to přímo kanárská půjčovna se skvělých servisem, bezproblémovým předáváním a odevzdáváním, bez placení předem, bez nutnosti kreditky, platíte kompletní pojištění za velmi přijatelnou cenu, autosedačky zadarmo a druhý řidič v ceně. Při problému nebo nehodě jen zavoláte a oni to řeší hned, protože mají v každém větším městě pobočku. Prostě nic jiného už nehledejte a na všech Kanárských ostrovech jen CICAR. Co se ubytování týče, to je na vkusu každého z nás. My preferujeme malá městečka s místními obyvateli. Několikrát jsme se ubytovali před Airbnb, což je ubytování v soukromí, většinou si pronajmete byt, někdy i celý dům nebo jen místnost u místních. Skvělý to je, když chcete soukromí, autenticiutu a také když cestujete na víc jak 30 dní, to je tam pak velká sleva, tuším 20% dolů. Jinak pak známý Booking, kde se dají sehnat výhodné nabídky, jak u místních, tak v hotelech. Ideál rezerovavat 6 týdnů a více před vaši cestou. Letos jsme to s ubytováním měli horší, protože nám ho Booking zrušil týden před odletem, ale postarali se o náhradní ubytování a rozdíl pak vrátili zpátky. Ve výsledku je jedno, kde na ostrově bydlíte, všude se dostanete do hodiny. Jen pozor, k Lanzarote patří ještě ostrov La Graciosa, který nabízí o levnější ubytování, ale něco na něco. Je dobré vědět, že je to malinkatý ostrov bez silnic, buď jezdíte na kole nebo s místními jeepem, na Lanzarote pak musíte jet trajektem. La Graciosa rozhodně stojí za výlet, ale na ubytování na celý pobyt to spíš není. 

A teď k těm kopcům :-). Lanzarote je nezaměnitelné svou sopečnou minulostí a tím pádem i rázem krajiny. Ještě 200 let zpátky kam některé sopky bouchaly. Celý povrch ostrova je tedy v odstínech černé, hnědé a béžové. Zeleni se tady příliš nedaří, je tu velmi sucho, za zmínku stojí místní víno, které je před větrem chráněno v ďolících a díky lávové půdě má specifickou chuť. Reliéf ostrova je povětšinou placka, ze které vystupují nepříliš vysoké kuželovité kopce. Víc jako pohoří tu vydají jen dvě oblasti - horský hřeben kolem vesnice Femés (viz dále) a pak v severním cípu ostrova kolem městečka Hária. 

Tipy, na jaké kopce se vydat

Mohu ovšemže mluvit jen o kopcích, které jsme navštívili. Sice jich nebylo zase tolik, ale na to, že šlo o rodinnou dovolenou, jich bylo požehnaně. Vezměme to od jihu na sever. 

V jednom z největších letovisek na ostrově, ve městě Playa Blanca se nachází "městská sopka", kterou považuji za téměř povinnost navštívit. K Montaña Roja (196 m) vede velmi nenáročná stezka, široká a prašná, sem tam kameny. Potkali jsme lidi v žabkách i pána o berlích, takže asi tak. Je to také ideální procházka pro rodiny s dětmi. Nezapomeňte si sebou větrovku a čelenku. Kdyby někdo na okraji kráteru prodával windstopperové čelenky, tak mu lidé utrhají ruce. Tím chci říct, že tam fakt fouká, i když je dole relativní bezvětší. Sopka se dá obejít po hraně kráteru hezky dokola a přitom se můžete koukat na nápisy z kamenů uvnitř kráteru nebo se kochat výhledy na pláž. 

Pokud už se nacházíte tady na jihu, projděte se nebo popojeďte autem po terénní prašné cestě až na parkoviště u Cueva Agua, kde se nachází nejen nevelký vrchol s patníkem Papagayo (46 m), ale také krásná pláž Playa Papagayo. Zde rozhodně ale sami nebudete. 

Dále bych doporučila hřebenovku začínající v Femésu. Můžete začít Pico de la Aceituna (484 m), kde se jde prudce do kopce relativně bez cesty po písečném povrchu nebo pohodlněji až vrcholem Pico de los Cuervos (451 m), který vede po příjemné travnaté pěšince téměř bez převýšení. My jsme začali vrcholem Pico Redondo (553 m), které ale  nedoporučuji, protože jde o velmi strmý a vzdušný vrchol bez cest, lezení po ostrých skalkách a sestup po sesouvajících se kamíncích nad údolím, což je i za pěkného počasí koktejl pro pořádný průšvih, pokud nemáte opravdu jistý krok. Ale vraťme se k hřebenovce. Po Pico de los Cuervos následují vrcholy Pico de las Flores (468 m) a Pico de la Oveja (472 m). Pěkná cestička po hraně skály nabízí nádherný pohled do údolí až daleko k moři. Cestou potkáte ovečky a možná i krkavce, jako my. Pěšina se stáčí do vesničky Las Casitas. Ale pokud mohu radit, ještě nescházejte a prodlužte si to o kousek až na Pico Naos (423 m) v mapy.cz uvedené jako Pico Nago, ke kterému vede krásná měsíční planina a nahoře vás opět čeká úchvatný výhled. Lákaly nás i další okolní kopce, ale na ně už nám nezbyl čas. 

Nedalá vesnička Yaiza rozhodně stojí za návštěvu hlavně kvůli místní skvělé kavárně, která je oblíbená hlavně mezi cyklisty, kteří se zde zastaví na své trase vnitrozemím. Nejbližší kopec Montaña Almurcia (194 m) za to spíš nestojí, protože se cestou na něj prochází skrz/kolem soukromého pozemku. Z Yaizi je logické zamířit k zeleným jezerům Charco verde a Laguna verde II. Zelené jezero u městečka El Golgo je strašně profláknuté a potkáte tam hooodně turistů. Popravdě to pro nás nebyla taková pecka. Jde o zelené jezírko blízko moře, takže obě vody mají jinou barvu, ale na pláž se k němu nesmí a koukáte jen shora a hlavně se těsníte s dalšími lidmi, co to chtějí taky vidět. Původně jsme mysleli, že kdo se sem vydá, bude si chtít na památku kliknout Montaña del Golfo, ale na místě jsme zjistili, že kvůli zákazu vstupu k jezeru je zakázané i blízké okolí a k vrcholu se nedá dostat. A to ani z od silnice zeshora, kde je zase jiný důvod o kterém se zmíním. Nicméně je zde jeden pahrbek, který neměl jméno a my využili své moci přidat do Horobraní nový vrchol a pojmenovali jsme ho Mirador del Golfo. Je to jen symbolický téměř drive-in vrchol, abyste měli vzpomínku, že jste na tomhle místě byli. O mnohem zajímavější a hlavně bez lidí nám přišlo druhé zelené jezero Laguna verde o kousek víc na jih, kde pak končí silnice. Ikonu vrcholu zde sice nenajdete, ale je tu krásná černá pláž. Bohužel na Montaña Bermeja, stejně jako na okolní Caldera de Chozas a Montaña de la Vieja Gabriela a vlastně i na již zmíněnou Montaña del Golfo se nedá dostat z důvodu vojenského prostoru a možnosti střelby, na což upozorňují cedule ze všech stran. A tak jsme je zákazali a v mapě už jsou červené. 

Na opačném pobřeží v letovisku Puerto del Carmen je hezký městký kopeček téměř na pláži. Se svoji závratnou výškou 5 metrů nad mořem vám sice moc bodů nepřidá, ale nejspíš se stane nejnižším úlovkem ve sbírce vašich výstupů vůbec. Vrcholy pod 10 m n. m. jsou raritou a moc nižších nepotkáte. O tom, že jde opravdu o vrchol není pochyb ve chvíli, kdy uvidíte, jak obří "vrcholový patník" u něj je :-D. Punta del Baranquillo (5 m) tedy rozhodně řadím mezi povinné zastávky na ostrově, ideálně při západu slunce a se sklenkou Tinto de verano.

Další zajímavé místo, které jsme navštívili je rybářský vesnice La Santa. Určitě stojí za to si tu zajít do nějaké místní restaurace na vynikající čerstvé ryby a dary moře. Umí i skvělá bocadilla. Pokud jste autem, jen na kukačku si projeďte La Isleta a pak hlavně se vydejte na druhou stranu na kopec Montana Bermeja (103 m). Nelekejte se, jede se tam po "cyklostezce", ale jde o normální prašnou cestu s parkovištěm (prašným placem) přímo pod kopcem. Za mě to byly jedny z nejhezčích výhledů na moře a místní černé pobřeží. Výstup je krátký, ale úderný. Možná i trochu nebezpečný, protože se jde po klouzající škváře těsně nad útesy. Pro děti určitě nevhodné. Cestou z/do La Santy projedeme městečkem Tijano, kde je hezký a nenáročný kopeček Montaña de Tinajo (272 m) s křížkem na vrcholu a kruhovým výhledem na bílé domky kontrastující s černou lávovou krajinou. 

Ještě víc na sever u vesnice Soo je pěkný okruh, na který jsme se vydali i s dětmi. My si dali okruh po 3 vrcholcích a druhou stranou se vrátili zpět k autu, původní plán byl ale jít všech 5 vrcholů v řadě až do Caleta de Famara. Auto můžete nechat u silnice a hned se vydat na první zářez v podobě Pico Colorado (202 m). Není zas tak zajímavý až na výhled na vesnici a ukrutný vítr. Co ale rozhodně stojí za to je Caldera Trasera (294 m). V mapách vede čárkovaná cesta údolíčkem a po ní půjdete, rozhodně ani nepomýšlejte na nějaké zkrácování přímo na vrchol, to by bylo o život. Celou sopku vlastně musíte obejít a výstup uskutečnit z kráteru. Nahoře je to za odměnu a vyfotit se můžete u vrcholového patníku. Okruh jsme dokončili odskočením na Montaña Juan del Hierro (198 m). Opět hezký vrchol s výhledem do obřího kráteru pod vámi. Odtud jsme se slzou v oku zamávali na další velikány v dálce směrem k moři a vrátili se k autu. 

Určitě se zastavte v nedalém Teguise, což bývalo hlavní město ostrova. V neděli se tu koná velký městský trh, s desítkami stánků, živou hudbou a průvodem. Okolní dva vrcholy La Montaña de Chimia (383 m) a Cerra Terroso (427 m) podle kluků nebyly nic extra, ale aspoň se s radostí vyhnuli přelidněnému nedělnímu trhu. Co ale nesmíte minout je vrchol Guanapay (446 m), kterému se dá dojet autem až nahoru a najdete zde překrásný volně přístupný hrad. Jeden dost netypický den mají zavřeno, ale už nevím jaký, tuším že v sobotu. Zde jsme oslavili našich 500 výstupů v Horobraní, právě v den 5. výročí založení projektu. Původní plán, kde toto jubileum oslavit však bylo jinde...

Mým snem, co na Lanzarote navštívit, byl Mirador del Río, což je vyhlídkové místo s kruhovou prosklenou kavárnou, kde se malý ostrov La Grasiosa zdá jako na dlani. Všichni byli pro. To, že bychom tam navíc mohli oslavit náš 500. vrchol se začlo rýsovat ve chvíli, kdy jsme zjistili, že se v jeho blízkosti nachází vrchol Batería. Plán byl tedy jasný. Ale plány dost často nemusí vyjít, že. Takže si takhle sedíme v luxusní kavárně Mirador del Río, v nejhorším počasí našeho pobytu a snažíme se skrz mrholení zahlédnou La Graciosu a nebo aspoň vrchol nad námi.  je to ještě smutnější pohled je ale vzhůru, kde koukáme přímo na náš vysněný kopeček a zjišťujeme, že se k němu z areálu nejde dostat :-(. Bavím se s prodavačem lístků a ten mi říká, že by se tam dalo dojít delší cestou okolo, ale že je tam vojesnký prostor kvůli vysílači. Game over. Ale nevadí, sen jsem si splnila, i když to tedy nebylo, přesně tak, jak jsem si vysnila, ale splnilo se mi to. Takže o kopci Batería už ani nepíšu, protože jsme ho po této informaci zakázali. Nic se nesmí lámat přes koleno.

Poslední kopce o kterých se chci zmínit jsou kopečky, na kterých byli kluci beze mne. Montaña del Mojón (126 m) a Montaña Colorada (122 m) nejsou příliš půvabné kopečky, Patrik říkal, že tam byl trochu bordel a není moc o co stát. Za zmínku stojí ale vesnice pod nimi Charco del Palo, což je nudistická vesnice s nuda plážemi. My tam objevili krásné přírodní jezírko Charco natural, uměle vytesaná laguna v útesech s terasovitým reliéfem na opalování. Prý to tam vytvořili němečtí nudisté. Takže pokud se nestydíte svléknout plavky, tak se tam zastavte, byla to krása. Celkem fajn kopec je Las Calderas (216 m). Co si ale rozhodně nenechte ujít je Montaña Tinamala (326 m), který Patrik pasoval na jeden z nejhezčích vrcholů, co kdy navštívil. Nahoře na vás čeká křížek a famaźní kruhový výhled. Pokud vám zbyde čas, co my jsme už nestihli, je nejvyšší vrchol ostrova, tedy přesně řečeno ten nejvyšší nezakázaný -  El Castillejo (625 m). 

To je k naší horodovelené asi vše. Míst kam se podívat je na ostrově ještě mnoho a tak předávám pomyslnou štafetu v objevování a budu se těšit na nějaký další report z jakéhokoliv Kanárského ostrava.
Díky moc DaZovi za skvělou společnost a doufám, že vám tento příběh pomůže mít také hezké zážitky.
Věrka