Blíží se závěr roku 2021, naší druhé sezóny s Horobraním a nastal tedy čas k drobné rekapitulaci uplynulého roku.
Rok 2021, ač poznamenán všemožnými světovými událostmi, byl pro nás opět naplněn mnoha příběhy, které by stálo za to sepsat a publikovat.

Vybral jsem však možná nenápadný podzimní výlet do Beskyd, který uzavřel jednu naší společnou kapitolu.
Zároveň však událost, která následovala bezprostředně poté otevřela kapitolu další, která nám oběma obrátila život naruby. Tento krátký, ale o to hezčí výlet byl pro nás poslední, kdy jsme šli jen ve dvou. Od nynějška s námi bude trajdat a lovit vrcholy náš nový čtyřnohý přírůstek do rodiny, pes Arnošt.


Územím slovanského boha Radegasta

Beskydy nemáme ani jeden z nás pořádně prochozené. Proto samotná myšlenka, udělat si výlet právě po kopcích moravskoslezských hor, nás motivovala vstát velmi brzy a vydat se směrem Trojanovice. Výlet pro nás začal poměrně netradičně - výjezdem první lanovkou na Pustevny. Většinou jsme zastánci výstupů tzv. "za své" až nahoru, ale tentokrát jsme potřebovali ušetřit spoustu času, protože jsme měli odpoledne ve Frýdlantu nad Ostravicí převzít naše štěněčí štěstí.

Vyjeli jsme tedy na Pustevny a začali se rozhlížet na krásnou oblast, kde na každém kroku dřímá duch slovanského boha Radegasta.


Výhledy do podzimní krajiny nás uchvátily a my hned věděli, že tu nejsme naposledy. Namotivovaní jsme se vydali směrem k vrcholům Radegast a Radhošť. Podzim jak malovaný a horské prostředí nás po cestě ničím nepřekvapilo a zahalilo sychravou hustou mlhou. Byli jsme nesmírně rádi, že takové počasí není jen a pouze u nás v liberecké kotlině a v Jizerkách, odkud pocházíme. Minuli jsme majestátní sochu Radegasta a postupně došli krásnou hřebenovkou až ke kapli sv. Cyrila a Metoděje.

Přestože jsme neměli jindy zřejmě tak krásné výhledy, výlet jsme si užívali. Kromě nás, mlhy a mystické atmosféry zde totiž téměř nikdo nebyl. Měli jsme tak možnost se ještě domlouvat na posledních detailech, jak zorganizujeme náš život, až nám ho odpoledne Arnošt navždy změní.
(Vyplatilo se... Arnošt už může na koberec do pracovny, kde bylo domluveno, že v žádném případě nebude moct být - pozn. autora)

Obrázek z vyhlídkového altánu Cyrilka nám již dával tušit, že se probudili další "horští" návštěvníci, kteří ve svých keckách chtějí projít stezku korunami stromů na Pustevnách. Někteří z nich dorazili v naleštěných SUV vozech až na horní parkoviště, další v nových hadrech od Lacoste či HellyHansen (absolutně bez urážky) vyjeli lanovkou.
My jsme samozřejmě neměli právo cokoliv namítat, protože za prvé nám to může být úplně jedno a za druhé jsme také vyjeli dobrodružnou lanovkou až nahoru. Na krátký okamžik jsme se tedy přimotali do "stáda turistů", kteří naštěstí ukončili své putování po pár stech metrech u pokladny Stezek. My mohli pak opět nerušeně pokračovat dál a odklikávat další tisícové vrcholy naší poutě. 

Zbylé vrcholy Tanečnice, Zmrzlý vrch a Nořičí hora nám sice svým charakterem neumožnili rozhlédnout se do kraje, nicméně vyčarovaly pěknou atmosféru našeho 15 kilometrového výletu skrz NPR Radhošť a PR Noříčí.

Určitou třešničkou na dortu pro všechny, kteří se vydají v našich šlépějích je to, že všechny popisované vrcholy mají výšku přes tisíc nadmořských metrů. Každý Horobraník tak ví, že jeho konto po výletě naroste výrazně rychlejším tempem.

A jak to bylo s námi dál? Po dopoledním tříhodinovém courání po vrcholech jsme takřka sprintem jeli do Frýdlantu n.O. pro to naše dlouho očekávané štěně border kolie. Zdařilý výlet a mladý pán Arnošt nám v záplavu euforie vyčarovali den, na který jen tak nezapomeneme.

Proto se do Beskyd budeme rádi vracet a připomínat si tento okamžik, který nám změnil život - k lepšímu :-) 

Horobraníci MagdalenaHonza T. a čtyřnohý turista Arnošt :-)