Na začátku roku 2020 jsem objevil aplikaci Horobraní a stal jsem se jedním z lovců horopointů. Díky této aplikaci jsem měl v pandemickém roce 2020 vždy kam vyrazit a objevovat místa, na která bych se jen stěží někdy podíval a pokud jsem nešel zrovna na Ještěd, Sněžku apod., tak jsem si užíval samoty a klidu. Kopce jsem začal sbírat i při cyklistice, kdy za tímto účelem jsem si pořídil i nové horské kolo, na krosovém kole, které jsem doposud měl, by to nebylo ono.

Horobraní  jsem objevil jen pět dní po absolvování novoročního výstupu na Ještěd, kterého se v posledních letech pravidelně účastním a tak po vyhlášení novoroční výzvy, byl cíl jasný. Po pár dnech jsem se dozvěděl, že na Nový rok budu muset od 7:00 hodin být v zaměstnání a tak jsem začal v hlavě střádat plán na noční novoroční výstup na Ještěd. Tento ještě umocnilo zjištění, že den před Silvestrem je měsíc v úplňku a tak představa zasněžených vrcholků a jasné oblohy byla velmi lákavá.  Snad jediný zádrhel v tomto plánu bylo vládní nařízení o zákazu vycházení a to v době od 21:00 do 05:00 hodin. Nerad porušuji pravidla (i když někdy nesmyslná) a tak jsem se rozhodl, že nakonec půjdu do Chrastavy, kde pracuji, jen s tím rozdílem, že to vezmu přes Ještěd (cesty do zaměstnání jsou přeci povoleny). A tak zatím co si kolegové v práci, když se dozvěděli o mém plánu, klepali na čelo, tak moji manželku toto již nepřekvapilo a bylo ji jasné, že mi to nemá cenu rozmlouvat.     

A tak po klidné, domácí oslavě příchodu Nového roku jsem se po půlnoci sbalil a asi v 00:30 hodin vyrazil na cestu. Bydlím v části Liberce – Doubí a tak jsem to vzal, přes průmyslovou zónu, na žlutou turistickou trasu, po které jsem došel na k turistické chatě Pláně pod Ještědem. Zde jsem nasadil nesmeky a vydal jsem se po červené až na vrchol Ještědu. Za chvíli jsem byl na prvním kopci v roce 2021 a to Černý kopec (887 m.n.m.), který je u horní stanice lanovky Skalka.


Odtud se mi naskytl nádherný výhled na noční Liberec a Ještěd. Pod nohami mi křupal sníh a na cestu mi svítil měsíc, takže jsem čelovku ani nepotřeboval. Po pár set metrech jsem zalogoval Černý vrch (950 m.n.m.) a hurá na vrchol Ještědu.


Kam jsem vyšel v 2:45 hodin, do té doby by mě nenapadlo, že na vrcholu budu sám a na parkovišti bylo pouze jedno auto, které tu očividně stálo delší dobu. Zde jsem strávil něco přes půl hodiny, během které proběhlo občerstvení a hlavně užívání si té atmosféry a klidu, které jsem na Ještědu ještě nikdy nezažil a to už jsem zde byl několikrát.


Nakonec jsem se však musel pomalu sbalit a jít dál, abych to do Chrastavy stihnul. Z Ještědu jsem se vydal po červené turistické trase směrem na Výpřež, kde jsem přešel na zelenou a po ní jsem pokračoval přes Černou horu (811 m.n.m.), Ptačí kameny (750 mn.m.),


Kaliště (745 m.n.m.) a Rozsochu (767 m.n.m.) na Hamrštejn, kde jsem z lesa vylezl na silnici u bývalé oční kliniky v Machníně. Podél poničeného, pletivového plotu jsem sestoupal k řece Lužická Nisa a podél ní se vydal k jezu, který je pod vlakovou zastávkou Machnín - hrad. Zde jsem řeku přešel přes kovovou lávku, která je sice z jedné strany uzavřena brankou, ale dá se to přelézt.


Poté jsem začal stoupat na zříceninu hradu Hamrštejn, od které je to kousek na Zámecký kopec (375 m.n.m.).


Zde, při scházení prudké části kopce jsem se chtěl chytit za menší strom, u kterého jsem přehlédl, že je ztrouchnivělí a jakmile jsem se o něj zachytil, tak se pod mou váhou zlomil a já měl co dělat, abych zbylých 5 výškových metrů, neletěl po hlavě dolů, nakonec jsem to vcelku ustál. Po zalogování Zámeckého kopce jsem se vrátil zpátky k rozcestníku Pod Hamrštejnem a odtud jsem začal stoupat na poslední vrchol, který mě dělil od Chrastavy. Začátek stoupání na Ovčí horu (496 m.n.m.) je prudký a na mě se již začala projevovat únava a tak jsem se na tento vrchol vyškrábal z posledních sil. Po zalogování jsem ještě na vzdálené louce, odkud je pěkný výhled na Chrastavu, pořídil poslední fotku


a upaloval jsem do zaměstnání, kam jsem dorazil po pěti a půl hodinách cesty dlouhé 21 km, během které jsem nastoupal 1.031 metrů.  

Na tento můj výšlap nikdy nezapomenu a budu doufat, že si ho budu moci někdy zopakovat.