Začátkem února jsem myslela, že pojedu do Prahy a plánovala jsem to ke splnění části pražského horala s Jajikem. Bohužel z výletu sešlo, obě jsme ochořely, tak že jindy. No a pak slovo dalo slovo, že to dáme o Velikonoce ještě s Víťou (Mímo) a proč jen část, nezkusíme celýho?  Jsme dostatečně velký blázni, tak jsem to zkusila naplánovat. Logisticky jsem upravila původní nástřel, a ono to nevypadalo až tak blbě. Na papíře. Jak se výlet blížil, padl dotaz a kdy vejedeme? Tak jsem šla spočítat, kolik to vlastně zabere času. Vyšlo mi asi 13 hodin plus další 2 hodiny na cestu tam a zpátky. Tak že vyrazíme v 5. Další nadhozenou výzvu, že z toho rovnou můžeme udělat 24hodinovku jsme na(ne)štěstí zazdily, prože na to nějak nebyl morál a ostatní okolnosti byly proti. To naplánujeme v klidu jindy. :-)

V den D budíček na půl 5. Snídani a svačinu jsem měla připravenou z večera, takže šlo o to se jen probrat. :-) Nakonec odjíždíme s menším skluzem ve čtvrt na 6. Bereme to od Teplic od severozápadu, takže v 6:22 všichni natěšeně pípáme Slánskou horu.

Pak to jde hezky za sebou Vinařická hora, Okoř, Čičovický kamýk.

Po Kamýku trochu zapochybujeme, jestli to fakt zvládneme. V půl 9 a teprve 4 kopce a to horší nás ještě čeká. Ale nevzdáváme to. Následuje dlouhý přejezd na jih od Prahy: Vrtule-Homole-Homolka-Kamínek. Tyhle kopce dost potěšily. Byla jsem jen na Homolce, ale osttaní jsem neznala. Vrtule na Vrtuli i kamínky na Kamínku pobavily i hezké výhledy z ostatních kopců.

Ve 12 nás vítají zvony v Dubči a vyrážíme na Rohožník. To máme už 9 kopců, tedy skoro polovinu a opět začínáme veřit, že to dáme. Protože teď následují rychlé kopce na východě Prahy Koloděj a Vinice.

No a čeká nás "sranda" ve formě kopců ve městě. Naštěstí byla sobota, takže jsme mohly využít fialové zóny, tak to nebylo hrozné. Tady jsme zužitkovali svoje předchozí návštěvy těhle profláklých kopců, takže parkování úplně luxusní. Takže  přes Horku, Křížek, Vyšehrad, Děvín, Skalku a Petřín projíždíme Prahou, kdy jsme se lehce zasekli jen klasicky na magistrále.

Veselá nálada nás neopouští, ale síly trošku ano. Na Petříně učiněno strategické rozhodnutí vynechat "večeři" v naší oblíbené hospodě a pokračovat dál. A bylo to moc dobře. Sice bylo něco před pátou a scházely nám "už jen" tři kopce, ale únava sehrála svoje a poslední kopce se šly dost pomalu. Nakonec jsme se před posledním kopcem přece jen stavili aspoň na rychlý kafe na pumpě a dodalo nám to na něj morál. Každopádně to bylo trošku škoda, protože zrovna ty poslední kopce byly fakt moc krásný a my se ta mnemohli moc kochat. Tak snad jindy.

Tak a bylo to za námi. Po Otvovické skále míříme k domovu. Díky oběma kamarádům za skvělou společnost a hlavně Janče, že to zase celé parádně odřídila, i přes tu *** Prahu. :-) Poznali jsme různé koleje, barevná auta a spoustu dalších zážitků. :-D

Celkově jsme najeli 374 km a v autě strávili 7 a půl hodiny, překvapivě jsme stejný čas prochodili venku a dali přes 22 kilometrů, což mě teda neskutečně překvapilo, i když smysl to dává... I nějakou tu kešku jsme cestou dali. Každopádně díky autorovi výzvy za ukázku moc krásných kopců a míst kolem Prahy. Osobně jsem z nich znala jen ty "městské", z nichž mám nejradši Děvín a pak jsme ještě byli před lety na Slánské hoře na ferratě.  Sice to máme všichni trochu z ruky, ale Kozí hřbety, Řivnáč, Rohožník, Otvovická skála, Vinařická hora nás fakt nadchly, většina zbylých neznámých kopců byla taky překvapivě pěkných. Takže ještě jednou díky za nakonec zábavnou výzvu.