Když byla zmíněná výzva každou hodinu kopec, ve srandě jsme s Jajikem říkaly, že za rok to bude brnkačka, že větší zábava by to bylo v jeden den. A evidentně jsme nebyly samy, když se opravdu objevila druhá úroveň. Takže pak nastalo oťukávání - ty to chceš fakt dát? Nooo, v létě to bude nejlepší, aby bylo co nejdýl vidět. Postupně se domlouval termín, kdy přijedu z Plzně do Teplic a my mohly vyrazit. Bohužel nám tentokrát chyběl třetí parťák Mímo, ale ten si fotil po Berlíně. :-)

Původní plán byl onjet postupně kopce kolem Teplic, Bíliny, Mostu. Do toho nám ale hodila vidle nově publikovaná výzva Krušnohorského kamenoborce. Pořád se nám nedařilo ty blízké kopce načasovat, abychom neusnuly v autě. Navíc Krušné hory jsou hned po Středohoří srdeční záležitost. Napadlo mě, že bychom to mohly spojit. Za pár hodin píše Jana, jestli bychom to nezkusily oboje najednou. No tak jsem se do toho pustila a naplánovala trasu a harmonogram.

Start domluven na 0:30. To by šlo, kdybych nebyla vzhůru už od soboty 6 ráno, neběžela v Plzni závod, nejela do Teplic a nehlídala hystericky řvoucí neteř s klubajícím se zubem. Ze spánku tak nebylo skoro nic. Ale nedá se nic dělat, aspoň neřídím. :-D Prý když jsem to naplánovala, tak si to i odnaviguju. Začátek v pohodě, první kopec skluz pár minut, na druhém už kolem 5. Na třetím celkem a prvním z Krušnohorce jsem se málem přizabila větvemi a do teď mám pěknou bouli na holeni. Na Vysoký kámen tak přijíždíme už s dvacetiminutovým mankem. To se nás drží Až do Kamenné hůrky v půl 10. I přes manko první kopce docela odsejpají. Po rozednění se Janče zvedla nálada. Cestou na Bublavu kolem 5. hodiny jsem měla krizi a dalo hodně práce udržet víčka nahoře. Naštěstí jsme brzo dorazily pod kopec a to mě probralo.

Právě u Kamenné hůrky nastává další krize. Neskutečný krpál nahoru, takže operativně upravujeme plán a zařazujeme navíc jednoduchý Plešivec, což nám dává hodinu náskok. Kopec, kterého jsem se děsila nejvíc, byl nakonec úplně v pohodě. Cestou na nejdelší pochod k vrcholu vidí na parkovišti Jana kamarády ladicek 41 a Roux, tak malinko pokecáme, ale nemůžeme se moc dlouho zdržovat. :-) Ale oni nás stejně nakonec zdrží účastníci cyklistického závodu s cílem na Lesné, kterou musíme rychle pípnout a přesunout se dál. Překvapivě i odpoledne kopce ubíhají rychle. Postupně sice trochu zpomalujeme, nohy a kyčle bolí čím dál víc, Jana má puchýře, ale i tak si držíme stále slušný tempo. Nechápu, jak jsme to zvládly. Asi nás nabíjí Krušné hory. Mám je ráda, ty plošiny, výhledy, přírodu.

Po 17. hodině pípáme poslední kopec z krušnohorské výzvy a po půl 6 se vracíme k autu. Tím končí ta "zábavnější" část dne. Dokud jsme plnily kamenoborce, měly jsme motivaci a plán. Plán byl i pak, ale nějak začalo převažovat otupění a stále delší časová okna mezi kopci, kdy není, co dělat. Pomalu směřujeme k domovu a opět improvizujeme a vyjíždíme zase nahoru na hory. Nechápu, jak je to možný, ale dobrovolně si přidáváme další stovky metrů chůze. Blíží se západ slunce, dokud to jde, jsme ještě venku a snažíme se "zabavit" kopci navíc.

S posledními kopci je naplánováno se přesunout už k Janě na strategické doplnění tekuté energie. :-) Sice ještě nám chybí poslední kopec, ale ten je pár set metrů od nás, tak si dovolujeme oslavit tu naší bláznivou akci. Končíme tedy ve čtvrt na 12. Já to mám do postele taky jen kousek, takže rychle zout, boty s ponožkama jsem nechala před dveřmi, rychle aspoň osprchnout nohy a v půl 12 ležím v posteli.

Co říct závěrem? Pár čísel. Autem jsme najely 470 km, strávily v něm něco přes 10 hodin, dalších asi 12 pak na kopcích. Nachozeno minimálně 35 km, to jen když jsem zapla aplikaci. Na kratší vzdálenost třeba "hloupých 500 m ke kopci" to nestálo za to. 😁 U mě za ten celý den snědeno asi 2100 kalorií, výdej mnohonásobně větší. :-D Jana byla ještě drsnější, když to zvládla jen na jednom rohlíku se salámem, čokoládě, mrkvi, CocaCole a energeťáku. Nechápu to, a smekám před ní ještě víc, protože to celé sama odřídila a přežily jsme ve zdraví. Už jsem to psala, dokud jsme byly na horách, bylo dobře. Kopce z krušnohorské výzvy byly zajímavé, dalo se bez problémů zaparkovat, šlo se po pěkných cestách. Většinou, ke konci to pak samozřejmě byla místy oranice od lesáků, trávy habaděj (divím se, že ani jedna neměla žádný klíště), ale to je prostě tak. Já jsem za výzvu ráda. Sice to nebyly úplně top kopce, ale má to nápad a příroda je krásná. Byl to pěkný nápad na výzvu - obě, ale osobně doufáme, že takovýhle šílenosti se hned tak opakovat nebudou, protože my se toho chytneme a okolí nás má za naprostý magory. Ale co, my se bavily, vypnuly hlavu a starosti z našich domovů a prostě si užívaly, že jsme venku. :-) Díky!