Je to pár dní, co na mě na internetu vyskočila upoutávka na Horobraní - zase. Už po několikáté. Ale tentokrát jsem se rozhodl odkaz otevřít a pořádně prostudovat, co že to na mě pravidelně vyskakuje. Asi po hodině zkoumaní a uznalého pokyvování hlavou mě napadlo jen jedno - škoda, že jsem si účet nezaložil dřív. Škrábání se do kopců mě vždycky bavilo. Za tu dobu bych měl tolik nastoupaných metrů. Ale co, tak se na všechny ty vrcholy podívám znovu.

Takže kam vylezeme nejdřív? Samozřejmě něco v mém okolí. Sedám k mapě a hned na mě vyskočí funkce plánování výletů. Paráda. Během chvíle jsou na světě hned tři. Rozhodl jsem se, že všechny poběžím. Proč? Protože běh jsem vždycky miloval, ale po menších zdravotních potížích jsem na něj dost zanevřel a teď je pro mě pár kilometrů do kopce opravdu utrpením. Ale nikdy není pozdě s něčím znovu začít. 

Nakonec vyhrává výlet ze Zbirohu do Železného Brodu. Celou trasu jsem naplánoval tak, že se zastavím celkem na čtyřech vrcholech, z nichž o dvou jsem vůbec netušil, že by vrcholem mohly vůbec být. Ale Zbiroh a Sokol rozhodně stojí za navštívení. Podívám se ven a žádná hitparáda to rozhodně není. Zataženo, občas poprchává, auta jezdí bílá od sněhu. Takový začátek jsem si rozhodně nepředstavoval, ale nepatřím k lidem, kterým by vadilo nepohodlí. A asi jsem tak trochu masochista, ale opravdu si užívám to únavné a vyčerpávající plahočení se na vrcholek. Nejde přeci jenom o cíl cesty, ale o cestu samotnou. Nebo jsem možná závislý na endorfinech a serotoninu, těžko říct. Však určitě všichni znáte tu spokojenou únavu, kdy se vyšplháte na vrchol, zničení, zpocení. Sotva popadáte dech, ale přesto všechno se usmíváte. Podíváte se do krajiny a všechny problémy jako by se vás najednou netýkaly. Jako by všechno zůstalo někde dole a sem to nedosáhlo. 

A to je přesně to, proč miluju pohyb, pobyt v přírodě, lezení po skalách a kopcích. To jsou chvíle, kdy mi nic nechybí. Kdy je všechno tak, jak má být. 

Takže děkuju za tuhle stránku, díky které budu mít přehled o tom, na kterých vrcholcích jsem stanul. A taky třeba poznám lidi tak říkajíc "na stejné vlně"...