Vyjdi na kopec a pípni - jak prosté, Horobraníku. Ale ne vždy se to plně podaří. Někdy je to euforie z podařeného výstupu, pocit radosti a štěstí, že jsme ten kopec konečně vylezli a když už jsme úplně nahoře, tak si dáme první vrcholovku. A mobil přijde na řadu až později nebo vůbec. Není to nic tak strašného, buď ten kopec oželíme nebo se vrátíme - pokud na to včas přijdeme. Mnohdy nám k pípnutí brání i nějaká ta překážka, plot, zeď, vybitý mobil či nefunkční aplikace a pro ty bázlivější jsou to zvířata, nejčastěji krávy. Ty naše české stračeny, také mi málem zkomplikovaly jubilejní výstup. Pro svůj tisíci i tisící pětistý kopec jsem si vybral Val vysoký 790 metrů v Hanušovické vrchovině. Ideální kopec. kde se dostanete hlavně pěšky, ale vede kolem i asfaltová silnička, tak kolo, koloběžka, v zimě lyže a pro ty moc pohodlné, můžete dojet autem nebo pod kopec linkovým autobusem. Z rozhledny, která je dominantou kopce, můžete vidět nejen blízký klášter na Hedeči, ale vrcholky Králického sněžníku, Orlických hor a Jeseníků. 

Na svůj kulatý výstup jsem se náležitě připravil. U Horobraníků nesmí už chybět nějaká ta cedule s číslicí - tak jsme ji namalovali. Nesmí chybět foto - tak jsem přesvědčil   ženu, aby vyrazila se mnou. A musí se i tak trochu oslavit - tak na chalupě se v lednici chladily bublinky. 

Vše probíhalo jak má být. Krásný výšlap, foto před rozhlednou, zbývala jen malá maličkost - pípnout. Tady se ještě musí kousek do louky, je to ale ohrazená pastvina a dnes byly krávy hned blízko vršku. Tak na Valu jsem takový živý val nečekal. 

Ale vše nakonec dopadlo dobře. Kravičky se posunuly kousek dál, tak teď rychle s mobilem za drát, pípnout a raději honem pryč. 

Tak to další kulaté číslo by mě mělo čekat někdy v zimě. A pokud to vyjde zase na tento kopec, tak to bude asi bez krav. Jen ať na tom Valu není zase pro změnu val sněhu. Ale Horobraníci jsou šikovní lidé, zvládnou kdejakou překážku-