Zdravím,
jsem v horobraní třetím rokem. Moc se mi líbí , že díky těm fialovým bodům člověk vyleze i na kopec na který by se jindy ani nepodíval. Chci se s vámi podělit o to co se mi stalo při jedné mé cestě na Malou pravčickou bránu. Doposavad jsem si myslel , že horobraníci jsou trošku jiná sorta lidí , ale jak velké bylo moje zklamání........
Byl jsem pracovně na Velké pravčické bráně a po skončení jsem se rozhodl , jelikož to nebylo daleko , zajít na Větrovec a odtud na Malou pravčickou bránu a Šaunštejn. První jmenovaný jsem úspěšně zdolal a šel dál po červené , která křížila silnici. Jelikož jsem hrdý horobraník tak nosím čelenku i odznak. Asi sto metrů za mnou jsem zaslechl hlasy dvou lidí a myslel jsem si...asi turisté...Šel jsem dál svižným krokem s tím , že si v klidu připíši navíc sto bodů. Hlasy za mnou se ale stále přibližovaly a chvílema mi připadalo , že i běží. Bylo mi trapné se ohlížet a tak jsem šel v klidu dál. Za chvilku kroky utichly a jelikož jsem byl už v dosahu tak jsem si vytáhl mobil a potvrdil jsem vrchol a udělal pár fotek. Ti dva (Slávik + Macek) mě minuli a honem spěchali na Šaunštejn. Neřešil jsem to , myslel jsem že mám svých sto bodů a Šaunštejn jim nechám , vždyť to přeci nejsou žádné závody....Jaké ale bylo moje překvapení , když jsem se chtěl přesvědčit o připsání sto bodů navíc , že jsem až třetí. Ve chvíli kdy mě došli tak si vrchol honem potvrdili. Mohu říci , že mé rozčarování bylo tak velké , že na Šaunštejn který byl už jen 250 m jsem raději nešel abych je už nemusel vidět. Oni podle čelenky věděli , že jsem horobraník a tak se zachovali jak se asi chovají i v běžném životě. Musím přiznat , že mě to hrozně mrzí a dnes už vím ,že výzvu jarní vyvrcholení nebudu plnit protože se s takovými lidmi nechci potkávat. S pozdravem
Švícko
