13.6. 2020 jsem vyjela na kole z Janova, okres Bruntál, k nedalekému vrcholu Vysoká nad vesnicí stejného jména. Jezdím kolem často, kopec vypadá mírumilovně. 

Jela jsem přes Jindřichov k zámku a dále po cyklostezce nad silnicí. Polní cesta byla rozbahněná, šla jsem raději po svých. Zaparkovala jsem kolo u potoka a vyšlápla k vrcholu. Raději jsem si pustila Stopaře, abych ke kolu bez problémů trefila. Cesta se brzy ztratila, přeskakovala jsem klády a větve, brodila se vším možným. Nahoře mi vrchol nešel odkliknout. Hlásilo to, že chybí 50 metrů. Kam, když stojím na nejvyšším místě? Procházela jsem se lesem, až mi vrchol naskočil. To už jsem se dost zamotala, Stopař ukazoval čáry cik cak. Snad dojdu ke kolu! Dívala jsem se do mobilu, jestli jdu správně. Kolem mě samé bahno, tudy jsem nahoru nešla. Nevadí, dole se snad zorientuji. 

Nedívala jsem se, kudy jdu a najednou plác! Sletěla jsem přímo do bahna. Díky pudu sebezáchovy jsem při pádu zvedla ruku s mobilem, nic se mu nestalo. Zato já jsem vypadala jak Jožin z bažin! Odnesly to kraťasy a boty. Sešla jsem šťastně ke kolu obalená do půl těla blátem. Z nejhoršího jsem se umyla v potoce. Dojela jsem do Janova a měla co prát.