Jedeme s Ivanem a Šárkou na několik dní do "naší" Zlatohorské vrchoviny. Cestou bude zastávka s výletem v Nízkém Jeseníku.

Vyjeli jsme z Prahy Pendolinem v 6.40. V Olomouci přestupujeme na vláček do Jesenických hor. Nepojedeme ale do Krnova, jako obvykle, vystupovat budeme v Domašově nad Bystřicí.

Sněhu přibývalo a v Domašově je ho plno. A jako při minulém výletě v Brdech, Ivan jel na běžkách a my se Šárkou šly po svých. Neseme těžší batohy, když máme věci na více dní.

Z Domašova do Hraničných Petrovic jsem šla 2x, v létě a na podzim, v zimě jdu tudy poprvé. Počasí nám přeje, výhledy na zimní Nízký Jeseník jsou krásné. Sníh se neboří, co víc si můžeme přát?

Z Hraničných Petrovic jsme vystoupali na Vyhlídku, náš první dnešní vrchol. Skutečně je na co se dívat! Malebná zimní krajina, to nemá chybu! Došli jsme na nedaleký druhý náš vrchol, Rýžoviště. Stále nadšení, jak nám cesta hezky ubíhá.

Netušili jsme, co nás čeká. Ivan navrhl zkrátit si další cestu po poli. Zdálo, se, že to půjde dobře na lyžích i pěšky.  Za polem se napojíme na silnici a po ní dojdeme do Moravského Berouna. Znělo to hezky. A šlo se také hezky. Jenže pak najednou pole skončilo a před námi se objevila rokle, která z Rýžoviště nebyla vidět. Na mapě měl být za polem les. Sestupovali jsme krkolomně dolů, zamotávali se ve větvích. A zrada! Jsme v rokli a před námi se vine široký potok. Ten nepřeskočíme. Co teď?

Šplhat nahoru se nám nechtělo. Nezbývalo, než jít podél zarostlého potoka. "Tam už je silnice," utěšoval nás Ivan. Pěkně daleko! Po poli do kopce, cesta byla nekonečná. Kdybychom se drželi cesty, šli bychom po silnici déle, ale nebyli tak zničení, jako teď po prodírání se vším možným. Sníh se bořil, což také nebylo nic příjemného. Ivan se omlouval, že vybral špatnou cestu. Já: "Aspoň to máme s dobrodružstvím, to k výletu patří."

Batohy byly těžší a těžší. To byla úleva, když jsme došli na silnici. Byl provoz, ale šlo to. V Moravském Berouně jsme počkali na vlak do Krnova a dalšími spoji dojeli na naši chaloupku.