Ze 4.B je náš horobraník Vaňásek - toho času na fotbalovém soustředění a tak jsme museli takové situace dobře využít. Co to znamená? Jasný! Dovča a hurá na výlet. Nejsem zrovna plánovací tip, takže sváča, teplý čaj, nabitý mobil a už jen vybrat směr.
Vyhrály Jizerky. Tentokrát ale začátek v Polsku - Sklářská Poreba. Autem to máme lehce přes hodinku, ale přiznávám, jsem tu poprvé. Parkujeme u hlavní silnice nad městem a po pár krocích už jsme v lese na trase. Vyráželi jsme se slovy, vyrazíme a uvidíme a vidíme, že to bude super. Cesta široká, ušlapaná. Nefouká, slunce fifty fifty s mraky a k tomu všude krásně bílo - pohádka.
První kopeček - Czarna Góra ukládám po prvním menším stoupání. Pár lidí potkáváme, je jasný, že tady to ve špičce musí asi být frmol. Na druhém kopečku Wysoki Kamieň jsme asi za 20 minut. Je to krásné místo. Super výhledy s rozhlednou. Jen těch -6° na dlouhé zastavování není a tak tradáá pokračujem na Zawalidroga a Zwalisko.
Izerskie Garby - páté logování na naší cestě. Mega nice místo s impozantním kamenolomen. Modrá obloha, bílá zasněžená krajina... Koukáme na Vysokou Pláň z druhé strany... nový a krásný pohled na Krkonoše.
Tímto místem jsme se rozloučili s krásnou pevnou cestou... Variant kam jít, kdy se vracet bylo povícero, ale pokračovali jsme v našem módu - jdeme a uvidíme. Krajina je tady nádherná a v kombinaci modro a pohádkově bílo... se nechce jít zpět.
Další dva kopečky Przednia Kopa a Silne Skalki byly už krapánek jiný level. Šlo se krásně po hřebeni, ale bylo znát, že sem už tolik lidí nejde a šlo se o trošku hůř.
Nakonec tři kopečky mimo červenou jsme nechali na jaro nebo léto. Neprošlapeného sněhu na čárkované cestě kdesi do lesa bylo po kolena (my malí lidi to opravdu můžeme napsat) a tak jsme pokračovali po červené stylem 1 krok dopředu a 2 dozadu. Přechválili jsme začátek :-D ale nakonec jsme se dohrabali až na modrou. V nohách poctivých 18 km a my šli stále dál a dál od auta... no proč ne!! :-D
Varianty kde se otočit, kam dojít se průběžně měnily až vyhrála volba po modré do městečka Swieradow Zdroj asi 14 km od Szkarské Poreby se slovy, tam musí jezdit každou chvilku nějaký autobus. Po 22 km jsme s radosti přistáli na autobusové zastávce a přilepili oči na jízdní řád. Parádička... bus jede za dvě hodiny. :-D Slunce schované, teploty mířící dále pod nulu doplňovalo už jen kručení v břiše. Takže? Palec nahoru a kočičí výraz - svezete nás!? Please? :-D
Do pěti minut zastavuje borec s polskou značkou a anglicky vyzvídá kam jedem. Ooukej, come a přehazuje věci z přední sedačky dozadu. Náš zachránce má asi dva metry a tak se soukám dozadu za sedačky (HA! a jak se teď ty krátké nohy hodí) a přelejzám trekové carbonové hole, pán bude fajnšmekr! U veselé konverzace zjištujeme že pán je původem z Berlína, žil na Bahamách a nyní v Žitavě. Za pár minut nám zastavuje přímo u auta na parkovišti, máváme, dáváme placáka a hurááá jsme u auta.
První část Přechod jizerských hor je úspěšně za náma.
Díky drahé polovičce za doporovod, autorovi výzvy za hřebenovku a jak jinak než Horobraní že nás sem vytáhlo. Příště pokračujem.
