Jenže jsem blonďatá, takže to samozřejmě nebylo jen tak a z 24 hodin se rázem stalo 30 hodin. 😁 Úspěšně jsem si naplánovala volný víkend, pečlivě naplánovala cestu, určila si vrcholy na kterých musím být v daný čas, aby mi to hezky zapadalo do 24 hodinové výzvy a zároveň jsem stihla autobus z cílové destinace. Volba byla jasná, začíná se v 16 hodin. Do této chvíle vše probíhalo v naprostém pořádku a já nasedám do autobusu směr Bílý Kostel nad Nisou. Vystupuji a koukám kudy, že mám jít... V tom mi přichází zpráva (děkuji horobraníkovi Mára&Mia) '' Ty neuděláš tu druhou úroveň celodenky, to je v rámci jednoho dne jenom, o půlnoci začneš,před půlnocí skončíš ''. Tvl... samozřejmě, že to vím, několikrát jsem to četla. 🤦🏼‍♀️ Ale samozřejmě mi tento naprosto maličký detail při tom všem plánování naprosto vypadl z hlavy. No nic, tak alespoň bude první úroveň 24 hodinové výzvy, se nedá nic dělat nebo... 

  • 16:00 
  • Venku je krásně, teplo, sluníčko svítí, co víc si přát. A já se pomalu, ale jistě deru do prvního kopečku této výzvy Roimund- zřícenina a po cestě přemýšlím, že to přece tak jednoduše nevzdám a prostě si ten výlet malinko prodloužím. V rychlosti kopeček označuji a pokračuji dál. 
  • 17:00
  • Jitravský vrch celkem nezajímavý vrcholek bez výhledů, zbývá mi pár minut do 17 hodiny, tak si sedám a přemýšlím, jak to udělám, abych zvládla dokončit i 2. úroveň 24 hodinové výzvy. Celkem rychle to dávám do kupy a když přidám pár kopečků navíc, tak se to dá v pohodě zvládnout. 
  • 18:00
  • Cestou na Vápenný a Zdislavský Špičák ještě ladím detaily konce cesty a rozhoduji se, že bude nejrozumnější na Kozákově přespat, tak si ještě zařizuji spacák a karimatku. Oba kopečky jdou označit přímo z cesty. Mezi nimi je nově postavená útulna Trávník. Původně jsem se chtěla malinko zdržet, ale je obsazeno, tak pokračuji dál a konečně se otevírá i výhled na Ještěd, který je zatím ještě v dáli.
  • 19:00 
  • Malý Vápenný a já poprvé bloudím, jak překvapivé, popravdě jsem to očekávala dřív. 🫣 Označuji a nakonec se dostávám zpátky na červenou a pomalu  sestupuji směrem na Křížanské sedlo. Ještě mě po cestě čeká Lom, po tom co jsem četla různé reakce na tenhle kopeček, tak jsem si ho naplánovala ještě za světla, i když slunce už pomalu začíná zapadat a udělala jsem sakra dobře. Jestli někdo někde píše, že tam vede cesta, tak bych ji doopravdy chtěla vidět. Vydrápat se nahoru bylo ještě relativně v pohodě, ale cesta nebo spíše necesta dolů stála za to. Neměla jsem nejmenší ponětí kde jsem, svah dolů, plný ostružiní a z křoví na mě vyskakují srnky. Nakonec se podařilo a jsem zpět na červené a můžu pokračovat dále. 
  • 20:00 
  • Na Křížanském sedle na chvíli zastavuji a dávám se trochu do kupy a hodnotím škody od ostružiní. Naštěstí nic hrozného, tak pokračuji dál na Bukovku. Ještě je světlo, ale když vidím ten šílený kopec nahoru, tak bych si přála aby už byla tma. Jednoznačně tohle byl nejhorší kopec z celé hřebenovky. Vydrápu se nahoru, zajdu kousek do lesa a označuji. Začíná být pomalu tma, tak cestou na Malý Ještěd zastavuji u přístřešku s tím, že se obléknu, vytáhnu čelovku atd. Samozřejmě zjišťuji, že čelovky mám pro jistotu dvě, stejně tak mikiny, ale kalhoty žádné. 🤦🏼‍♀️ No nevadí, doufám, že bude teplá noc a nezmrznu. Odbočuji na neznačnou cestu a označuji kopeček. A až teď mi dochází, že absolutně netuším, proč řeším nějaký časy, když se mi to počítá vlastně až od půlnoci. 🤷🏼‍♀️😁
  • 22:00 
  • Už je naprostá tma, když odbočuji na Dánské kameny. Tuhle oblast mám docela prochozenou, ale tady jsem nikdy nebyla, takže se sem určitě musím podívat někdy jindy za světla. V rychlosti označuji a vydávám se nahoru směr Výpřež. 
  • 23:00 a 00:00
  • Vylezám na silnici na Výpřeži a přemýšlím jaká cesta bude na Ještěd nejlepší. Nakonec usuzuji, že bude nejrozumnější jít po silnici. Jen mi nedošlo, že je páteční noc a je to tu jak na Václaváku. Nevadí, na cestu mi svítí ustupující úplněk a výhled je naprosto parádní. V půl jedenácté dorazím nahoru označím si ho a čekám do půlnoci, abych mohla oficiálně začít s 24 hodinovou výzvou. Chtěla jsem si na chvilku zdřímnout, ale fouká dost vítr a je tu na moje poměry hodně lidí, tak to po chvilce vzdávám a raději si dám večeři. O půlnoci označím Ještěd znovu a potkávám horobraníka Krůžu (tímhle mu děkuji za super pokec a zdravím). Společně se vydáváme dolů na Ještědku, kde se naše cesty rozdělují a já pokračuji na Černý vrch. 
  • 01:00
  • Z Černého vrchu pokračuji na Černý kopec a začínám si uvědomovat, že jsem moc rychlá a všude budu dlouho čekat. Nevadí, alespoň si v klidu přečtu všechny cedule tam jsou. A kochám se výhledem na Ještěd, který už mám za sebou. 
  • 02:00
  • Pokračuji přes Pláně pod Ještědem v sestupu dolů a čeká mě Hlubocký hřeben. Měl by být kousek od značené cesty a měla by k němu vést nějaká pěšinka, kterou ve tmě samozřejmě nemůžu najít. Takže se vydávám napřímo do lesa a doufám, že najdu cestu zpět. Nakonec dorazím k vrcholu a opět zjišťuji, že mám ještě pár minut čas na označení. Házím batoh na zem, vytahuji svačinu a s hrůzou zjišťuji, že je kolem mě asi tak milion pavouků. 🤢 Rychle seberu batoh, jen co je 02:00 kopeček označuji a zdrhám pro jistotu pryč. 
  • 03:00
  • Naštěstí jsem v lese nezabloudila, pavouci mě prozatím ještě nesežrali a tak můžu pokračovat dál. Po pár kilometrech opouštím les a dostávám se pomalu k civilizaci U Šámalů, kde mě pěkně vyděsí krávy v ohradníku, chvíli jsem si i myslela, že mě chce sežrat medvěd, než jsem si uvědomila co je to zač. A chvíli na to mě pro jistotu vyděsí i dva koně, co si v klidu hoví u turistického rozcestníku, jelikož to tu neznám, tak bych je tu doopravdy nečekala. Po chvíli scházím z cesty na louku a označuji Rašovku. Po cestě si sedám na lavičku a kochám se nočním výhledem. 
  • 04:00
  • Pomalu se začíná rozednívat a já mám před sebou 2 kopečky, Babču a Dědův vrch. Oba kopečky jdou označit pohodlně z cesty a jelikož jsou blízko u sebe a já mám hromadu času, tak se doopravdy táhnu a využívám každou lavičku k odpočinku. 
  • 05:00
  • Přes údolí se vydávám nahoru na Máryho kopec. Za světla je tu nádherný výhled na Trosky, Bezděz, Ještěd atd. a člověk se u toho můžete i zhoupnout na houpačce, čehož samozřejmě nejde nevyužít. Nahoře na mě už čeká horobraník Mara&Mia, který mi nese spacák, karimatku a vodu, protože to vypadá na horký letní den. Mia je vyloženě nadšená z ranního vstávání jak jde vidět. 😁 
  • 06:00 
  • Společně mě doprovodí na Javorník, kde si na chvíli lehám do trávy, počkám na šestou hodinu a pokračuji dál. 
  • 07:00
  • Cestou na Effangův kopeček mě doprovází východ sluníčka. Tento kopeček není součástí hřebenovky, ale mám ho téměř po cestě a hodí se mi do 24 hodinové výzvy a určitě stojí za návštěvu. Jelikož tam jsem opět brzy, tak si sedám do trávy, sundám boty se kterými vím, že budu mít brzy problém a vychutnávám si ranní rosu.
  • 08:00
  • Dál se rozhodnu pokračovat v sandálích, rosa příjemně chladí, po cca 35 km to doopravdy uvítávám. Ovšem jen do chvíle kdy se hezká cestička kolem nějaké sjezdovky začne měnit. Nejdřív se prodírám nějakými kopřivami a pak mě čeká poměrně strmý sráz dolů. Samozřejmě si boty obouvat nebudu a statečně bojuji až dolů k potůčku, zpátky na červenou. Cesta na Raubíře by měla vést podle mapy někudy přes Hodkovice, ale já volím zkratku cestou, kterou mapy neznají, protože tam jsou koleje. Celkem zajímavé místo to je. Klasika kopec nahoru, pro jistotu zalepuji kritická místa na nohou a nasazuji zpátky boty. Nahoře nic moc zajímavého není, ale kousek dál jsou Raubířské skály, které jsou prý zajímavější, ale pro dnešek vynechávám a prozkoumám je jindy. Vytahuji snídani, označuji a pokračuji dál. 
  • 09:00
  • Bienerthův vrch... Jelikož jsem se samozřejmě na hřebenovku dobře připravovala, tak o cestě na tenhle kopeček jsem přetla víc než dost a usoudila jsem, že nemusím mít všechno, tak volím pohodovou cestu po silnici. Docházím ke studánce, kterou využiji k osvěžení a ledová voda mě krásně probírá. Odbočuji že silnice a po louce se vydávám nahoru odkud jsou nádherné výhledy a poprvé i vidím cíl mé cesty Kozákov. 
  • 10:00
  • Přes louku kolem motorkářů a dál po silnici se vydávám na Felgenhauerův vrch. Zajímavé místo s pěknými výhledy. Jelikož mám opět čas, tak na chvilku zastavuji. 
  • 11:00
  • Pokračuji dál po silnici a po chvíli opět mířím do lesa, až dojdu na Kopaninu. Doopravdy hezká rozhledna, trochu jsem doufala, že na ni někdo bude a podívám se nahoru, ale bohužel. A pro klíče dolů do vesnice a následně zpátky se mi doopravdy nechce. Nevadí, alespoň důvod se sem ještě někdy podívat. 
  • 12:00
  • Cestou na Mandlovou horu to beru přes Samotoč na Kopanině a doufám, že si dám konečně kafe. Doufám marně a uvítá mě akorát prázdná sklenice. No nic, dávám si alespoň nanuka a studené pití. Zaplatím kartou a samozřejmě, že tam naťukám jenom 70 halířů, hlavně, že to tam mám napsaný a znám to, naštěstí si toho všímám a napodruhé se daří. A já vyrážím opět po silnici a následně po louce do lesa na kopeček, který je sice bez výhledů, ale i tak tam je krásně. Počkám do 13 hodin a vydávám se dál. 
  • 13:00
  • Na Frýdštejn to je kousek a vím, že tam budu mít spoustu času. Opět doufám, že alespoň tam pořídím kávu. Jelikož jsem na Frýdštejně byla doopravdy mnohokrát, tak nejdu dovnitř a obsazuji lavičku venku u stánku. Dávám si konečně to kafe a k tomu vynikající hranolky s trhaným masem. Tohle se doopravdy cca po 50km hodilo a dodalo mi to energii na cestu dál. 
  • 14:00
  • Docházím na Vranovské skály, tohle je doopravdy krásné místo. Jediné co to kazí, je velké množství lidí, ale není se čemu divit, když je sobota a venku je hezky. Takže rychle označuji a opět pokračuji dál. 
  • 15:00 
  • Na Vranově jsem byla také už mnohokrát, takže ani zde nemám v plánu jít dovnitř. Ale návštěvu určitě doporučuji,je tu nádherně a výstup nahoru ke kříži je pecka. Já se pro tentokrát zastavuji venku před ním u ohniště, kde se dá v pohodě označit. Mám spoustu času, tak obsazuji lavičku a dávám se do řeči s nějakými lidmi. Po chvíli odchází a já po 27 hodinách bez spánku usínám na 20 minut. Ještě, že mi nedělá problém usnout kdekoliv a stačí mi i pár minut. 
  • 16:00 
  • Vydávám se dolů na Malou skálu, kde si v obchůdku kupují obrovskou ledovou kávu a colu a pokračuji dále na Prosíčka. Cestou jdu kolem pramene Teplice, takže se smočím. Vím, že teď to bude záživná cesta po silnici do kopce a venku je snad 40 stupňů. Tajně doufám, že se nademnou někdo slituje a zastaví. Nakonec se přece jen vyškrábu nahoru a označuji kopeček, který je kousek od silnice. 
  • 17:00 
  • Pokračuji dále po silnici. Za nedlouho konečně uhýbám na louku, na které spatřím postel. V první chvíli jsem si myslela, že už mám normálně halucinace. A přes les mířím po neznačené cestě na Suché skály. Další kopeček, který sice není v Hřebenovce, ale rozhodně stojí za návštěvu. Upřímně už nemám náladu lézt někde po skalách, tak se spokojím s prostorem pod nimi i tak to je nádhera a určitě tu nejsem naposledy. 
  • 18:00
  • Vracím se zpátky na modrou značku a pokračuji na Hůru. Zarostlý kopeček s vyšlapanou cestičkou. Klasicky mám spoustu času, tak si říkám, že to je úplně ideální místo na odpočinek, odhazuji batoh a lehám si do trávy. Super nápad to byl přesně do chvíle, kdy jsem zjistila, že mi společnost dělají rezaví mravenci a miliarda klíšťat. 🫣 Tak se zvedám všechno oklepavám, vyčkám do celé, označím a mizím pryč. 
  • 19:00
  • Z Hůry sestupuji dolů do Koberov, doopravdy krásná trasa a tentokrát to nemyslím ironicky. 😁 Dojdu do vesničky a zjišťuji, že je ještě otevřený obchod, tak nakoupím vodu a něco k jídlu. Na chvilku si sedám v místním parku a pak pokračuji na Čertí kopeček, který opět není součástí hřebenovky, ale mám ho skoro po cestě. 
  • 20:00 
  • Do této chvíle jsem si myslela, že trasa není nějaká extra náročná, ale ve stoupání na rozhlednu Hamštejn, mi dávají moje kolena jasně najevo, že toho stoupání a klesání bylo víc než dost. Cestou sleduji nádherný západ sluníčka, ale nahoru na rozhlednu nejdu, po cca 62 km mám toho už poměrně dost a raději zůstávám dole a čerpám energii na závěrečný výstup. Počkám do 20 hodin a vydávám se na Hamštejnský vrch. 
  • 21:00 
  • Už je skoro tma, když dorazím na Prackovský vrch. Poprvé za celou výzvu mám doopravdy krizi a usínám pomalu za chůze. 
  • 22:00 
  • Nemám nejmenší tušení kudy jdu, tuto část trasy vůbec neznám, ale odhaduji to nějaké pole a louky, kde na mě kouká spousta očí. 😁 Dojdu k přístřešku, kde mám problém najít ve tmě správnou cestu, ale nakonec se daří a já zamířím do lesa. Vydávám se nahoru na Drábovnu, předposlední kopeček, který také není součástí hřebenovky. Když kolem sebe ve světle čelovky vidím ty srázy dolů, tak se hodně rychle probírám a dávám pozor na cestu. 
  • 23:00
  • Mířím konečně k cíli mé cesty na Kozákov a zjišťuji, že začíná foukat nepříjemný a dost silný vítr. Spaní nahoře asi nebude úplně ideální, takže se to rozhodnu zrušit a opět mě zachraňuje horobraník Mara&Mia, který pro mě naštěstí přijede a tím je má cesta konečně u konce. 💪


Kdo dočetl až jsem, tak gratuluji, vím že to je dlouhé. 🫣 Jen ještě dodám menší shrnutí na závěr. Samozřejmě, že jsem hned na začátku mohla přehodnotit plány a vyrazit třeba později nebo počkat na Roimundu do půlnoci, ale to bylo 0rece moc jednoduché, já si musím věci komplikovat. 😁 Takže celkem mi trasa zabrala 30,5 hodiny a krásných cca 67,5km. Pokud nepočítám slabou půl hodinku, tak bez spánku jsem byla cca 35 hodin a až na jednu krizi úplně v pohodě. Jediné co mi docela vadilo, tak to, že jsem musela jít doopravdy dost pomalu a hodně jsem stála. Na druhou stranu jsem díky tomu mohla hned druhý den normálně fungovat. 😁 Jinak hřebenovka je nádherná a určitě doporučuji všem, aby si ji prošli. Už teď se těším na další výzvy.