V pátek odpoledne 21. května, jsme se setkali s horobraníkem Jáchymem v Brumově - Bylnici u hradu, který nabídl výhled na severní kopce Bílých Karpat, a vydali se směrem na start do Nedašovy Lhoty k hranici se Slovenskem.

V úvodu trasy jsme se rozhodli navštívit náš první slovenský vrchol Krivá Tuchyňa (711 m). Cesta k vrcholu vedla opuštěnou přírodou. Nejdříve jsme překonali vodní zdroj, poté vylezli přes menší sesuv a pokračovali bukovým lesem směr vrchol. Avšak po chvilce procházení lesem, jsme zjistili, že příroda zde opuštěná až tak není. Padesát metrů před námi se objevila dvě malá selata. Poté, schováni za obřími buky, jsme spatřili i bachyni a kance. Po asi osmi minutách nečekaného pozorování prasat, zvuk pily či motorky z nedaleké vesnice vyplašil prasata a k našemu překvapení zpoza horizontu vyběhlo přibližně dalších 15 selat. Poté jsme již mohli pokračovat k odlovení našeho prvního slovenského vrcholu, který nám připravil pozoruhodnou podívanou.


Dále jsme pokračovali po rozbahněných pěšinách plných stop od divočáků k hraničnímu vrcholu Končitá (817 m), u kterého se v blízkosti nachází muniční sklad. Při zdolávání vrcholu Požár (792 m) jsme narazili na chatovou osadu s dobrými lidmi u ohně, kteří nás zastavili větou "Dokud s námi nevypijete pivo, nemůžete pokračovat." U ohně jsme si rádi odpočinuli a popovídali si. Nakonec jsme se zdrželi přes tři hodiny, vypili pár piv, ochutnali vynikající medovinu a po rozloučení se vydali dál na cestu. 

Po vydařeném setkání, cesta přes hřeben ubíhala rychleji a rychleji. Sbírali jsme vrcholky, potkali pár dalších místních horalů, procházeli přes lesy a pastviny. Kolem 22:00 jsme dorazili do cíle prvního dne k rozhledně na Královci (655 m), kde jsme se rozhodli přenocovat. 

Druhý den ráno jsme seběhli do Valašských Klobouků, přejeli vlakem do Lidečka, kde jsme se potkali s horobraníkem lipo842. Od rána nás doprovázel vydatný déšť, avšak i přes srážky jsme se vydali na 25 kilometrovou trasu Vizovickou vrchovinou.

Z počátku etapy jsme obdivovali známé slepencové Čertovy skály. Od skal jsme pokračovali přes kluzký terén a překračovali reliéf rozsedlinové jeskyně Naděje směrem k vrcholu Kopce (699 m). Kolem 13 hodiny jsme se dostali k Lačnovským skalám, které zaujaly množstvím voštin. 

Déšť postupně ustál a obloha se začala vyjasňovat. Poté přes Vařákovy paseky jsme dorazili pod Svéradov (737 m), kde se nachází pramen řeky Vláry, která je známá svým říčním pirátstvím.  Následoval nejvyšší vrchol dne Klášťov (753 m). Cestu k vrcholu nám zpestřilo přibližně 20 muflonů. Po uložení vrcholu jsme se vydali již směrem k cíli do Vizovic. 

V tuto dobu nás již provázelo slunečné počasí, odlovili jsme ještě další dva vrcholy, a kolem 18:30 jsme se dostali k zámku ve Vizovicích. Celkově za dva dny jsme urazili přes 45 kilometrů, odlovili 17 vrcholů, potkali nespočet dobrých lidí a cestu nám zpestřily již výše zmíněné zvířata a obdivuhodné místa valašských hor.

Horám zdar

Matteo