Tak na mě v kalendáři mává poslední září a mne tak před půlnocí napadá, že jsem vlastně stále nenapsala příběh do letní vypravěčské výzvy. A to se mi při tom od června stále honilo v hlavě tolik nápadů, o čem by se dalo psát, vlastně skoro o všem… Letos byly naše prázdniny opravdu na cesty štědré a navštívili jsme spoustu známých i méně známých krajin, autem, na kole i pěšky, sbírali jsme vrcholky i kešky, prostě léto, jak má být.


Rozhodla jsem se s Vámi podělit o střípky z našeho autotripu přes Balkán do Řecka a zpět, kdy jsme strávili na cestě celkem 26 dní, navštívili 11 zemí a ujeli 5700 km. K této statistice mohu s radostí přidat i 22 vrcholů, které jsem mohla v rámci Horobraní zažlutit a mnoho z nich byly i prvovýstupy. Především tedy děkuji tvůrcům Horobraní, že stihli hned začátkem léta doplnit všechny chybějící evropské státy a my závisláci tak měli o důvod navíc se stále pachtit někam do kopců.


Naše putování začalo 12.7. 2024 cestou z Česka přes Slovensko do Maďarska. Vzhledem k tomu, že jsem o týden dříve užívala kopečky ve Vysokých Tatrách, projeli jsme tentokrát Slovensko bez bodu a první navštívený kopec byla Kalvária v maďarském městečku Tata. Pěkný městský kopec s výhledem, nebyl by náročný, nebýt teplot vysoko nad 30° C, kdy se zdálo náročné téměř vše.



Další navštívenou zemí bylo Chorvatsko, to jsme tentokrát pojali tranzitně a bez bodu. Přesto mohu Horobraníkům doporučit krásnou oblast na severu země, na poloostrově Istria, poblíž městeček Premantura a Pula, kde si přijdou na své pěší turisté, cyklisté i milovníci moře.

Z Chorvatska jsme pokračovali do Bosny a Hercegoviny, kde se zadařil hned první vrchol jako prvovýstup – Križ (1102m n.m.). Shodou okolností i druhý vrchol v BiH se jmenoval Križ (656m) a z obou byly krásné výhledy.




V BiH mohu doporučit Ramské jezero, jezero Jablaničko, pro milovníky měst davy přecpaný Mostar. My se každopádně dále přesouváme k jezeru Klinje a údolím Tary do Černé Hory. Za mě nejhezčí stát, co se hor a přírody týče.

Vjíždíme do NP Durmitor, úžasné stoupání od řeky Piva až na náhorní plošinu Durmitoru, kde téměř z auta lovíme vrcholy 1500m a vyšší (Durino brdo, Todorova glava). Následuje podvečerní pěší výlet k vrcholu Uvita Greda (2199m). Přespání v horách Durmitoru kousek od Žabljaku a další den ještě 4 vrcholky v této oblasti, koupání v Černém jezeře a odjezd do Albánie.


Pivské jezero, příjezd do Durmitoru


V Albánii jsem vůbec poprvé. Následuje tedy „povinný“ kopeček cestou, nic zajímavého. Doprava ve městech je hustá, řízení divočejší, moře nezajímavé. Míříme tedy rovnou do hor, které jsou krásné, klidné, silnice úzké, místa pro nocování téměř bez lidí. Druhý vrchol v Albánii je již zajímavější, s výhledy na údolí řeky Vjosa (Kunjit – 418m).


Následoval přesun do Řecka. Zde jsem byla již mnohokrát, letos však poprvé na pevninské části a také poprvé s možností Horobraní. Nicméně zde kopce opravdu nebudou zadarmo. Na většinu z nich není žádný přístup, nebo velmi extrémní, nebo se jedná o hřebenovky s více než tisícovým převýšením. Vzhledem k parnému létu a charakteru naší rodinné cestovní dovolené, kdy jsme stále v pohybu a poznáváme země spíše kratšími výlety po vybraných místech, se prvního kopce v Řecku dočkám až více než po týdnu. Obyčejný městský bod v Soluni mi udělal radost prvovýstupem a označením nové země. Přesto jsme v Řecku byli nadšeni nejen mořem, ale i přírodou a rozhodně doporučuji návštěvu slavné Meteory, která Vás určitě nezklame. 




Bohužel v Severní Makedonii jsem na kopce štěstí neměla, na poslední chvíli jsme změnili plán trasy a žádný vrchol nám nepřišel pod ruku, jsou tu také značně mimo dostupné trasy. Přesto jsme v Makedonii užili krásné dva dny u jezera Prespa, Ohrid a v NP Galičica.



Co jsme nestihli na začátku dovolené, vracíme se dohnat na závěr. Opět Černá Hora, NP Prokletije s krásnými horami všude okolo, průjezd kaňonem Tary ke slavnému Djurdjevičovu mostu a znovu NP Durmitor. Po třech týdnech se ochladilo, což nám umožnilo výšlap na vrchol Ražana Glava (1862m), Greben (1361m) a další den výlet na Savin Kuk (2313m). Ano, vyjeli jsme krásnou retro lanovkou, ale i to byl super zážitek, od lanovky je to pak ještě pěkný kousek na vrchol, a dolů už jsme si to dali také po svých. Nádherné výhledy a zážitek pro děti malé i velké.

                       




A pomalu se loučíme s Černou Horou, kterou jsme si na podruhé vážně užili. Následuje přesun do Srbska, nocleh u krásného jezera Rybnično a ráno po koupačce procházka k vrcholu Dolní Golubac (1097m).



Na závěr už jen poslední nocleh v Maďarsku a přes Slovensko návrat domů. Po 26 nocích v autě jsem kupodivu ráda za postel a chvilku doma, než nás to zas potáhne dál… Bylo to super! A díky (nejen) Horobraní!