8Martin

Horobraní mne zavedlo na místa , na která bych se jinak nevydal a moc díky za to.
Jsou stále místa na Valašsku natož na Slovensku a jinde, kde je 360° horizont bez narušení nějakou lidskou stavbou ,
prostě přírodní Nádhera.

Při procházkách s Horobraním jsa motivován získáním dalšího vrcholového skalpu či bodíků do bodování
"Modrého života Horobraní " se mi vyvinula nějaká nevyřčená a nenapsaná pravidla.
Kde jsem, snažím se zaregistrovat si svou "stopu či přítomnost v okamžiku" ciknutím H vrcholku. Ne vždy to jde.

Už se mi podařilo v 35°C + se po drahné chůzi otočit a vrátit se zpět, neboť nesklizená pšenice
a vstup do ní by byl čirým kacířstvím. Ano už jsem cikal H i v pšenici, ale tam, kde zemědělci nechali široké vyjeté koleje
a zůstalo pár posledních metrů, kdy kopírováním pohybu srnce nepřišlo ani zrnko na zmar.

Když jedu autem a je možné dosáhnout cíle autem, pak si označím - ano byl jsem tu autem. Kde je určitá nutnost pohybu a přemístění po vlastních, pak záleží na míře přiblížení. Do soutěže Horobraní to stále zapadá neboť víme že "Autoturistika žila, Autoturistika žije, Autoturistika bude žít".

Z hlediska ekologie a uhlíkové stopy pak "babo raď", možná upozadit Loveckou a sběratelskou a poznávací či turistickou motivaci Horobraní a doplnit kritéria pro sportovní motivaci opakovaných výstupů na blízký vrchol bez auta, cestování a nákladů na čas. A určitě společná cesta a H Akce bude řešením

Kolo čas od času zamknu pod kopcem a deru se pěšky za H úlovkem.

Jak ale sladit s přírodou to, že se člověk vydává i do míst, kde se dříve nacházeli jenom místní a lesáci a nerušit zvěř a nerušit ducha lesa či Velkého Manitoua ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Manitou ) nevím. Možná si zvěř zvykne na Horobraníka jako na člověka, který neubližuje , nestřílí a jenom si někde H cikne. Zda by zvěři pomohla žluto-bílo-černá placka označeného Horobraníka je otázkou, možná ano.

Tak tedy Lovu vrcholů, bodů a spíše sportovního a turistického vyžití ZDAR.
NAZDAR.