Na Horobraní jsem mimo jiné vždy obdivoval různé statistiky, čísla a žebříčky. Vzpomínám na legendární výzvu v květnu 2023, kdy skupiny severočeských Tygrů a moravskoslezkých Tataráků zvládly neskutečné měsíční výkony, které se od té doby staly velkou inspirací pro ostatní Horobraníky. Toužil jsem po tom také jednou ovládnout měsíční žebříček. V srpnu 2025 se mi naskytla ideální příležitost se o tuto metu pokusit...

Pro mne jakožto studenta jsou letní prázdniny ideálním termínem pro mnohé výlety a putování. Jelikož jsem nenašel žádnou adekvátní brigádu a zároveň v plánu byly akce jako přechod Brd či pobyt ve Vsetíně, rozhodl jsem se, že toto bude TEN měsíc. V duchu slavného Hadyho a jeho čistící metody jsem se zároveň chtěl přiblížit k dokončení některých okolních pohoří, které mám v plánu. Potenciálně další splněné výzvy mohly být příjemným bonusem. Jediné co jsem nechtěl obětovat bylo sledování zápasů mého oblíbeného FK Jablonec...

Svoje putování jsem tedy zahájil hned 1. 8. Za nepříliš pěkného počasí jsem vyrazil vyčistit pár kopců v Krkonoších a podhůří. Bohužel jsem byl tak přemotivovaný, že při couvání jsem si nevšiml dopravní značky a odřel auto. Výstup např. na Kozelský hřeben nebyl nejpříjemnější, ale byl za něj prvovýstup...Večer jsem navštívil hospodu, takže jsem druhý den nebyl schopen vyrazit na výlet :D. Tak tedy alespoň domácí zápas Jablonce - výhra 2:0 nad Hradcem.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16192 , cca 17 km, 9 kopců

V neděli 3. 8. jsem vyrazil autem do Žitavských hor, kde jsem si udělal okruh kolem Oybina - krásné výhledy z okolních skal. Tři kopce mi unikly kvůli automobilovému závodu v daném místě, za hrad Oybin se mi nechtělo platit. Zajímavostí byly tři kopce, které se dají lognout ze stejného místa.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16193, cca 20 km, 13 kopců

Od 6. 8. následoval první výraznější výlet měsíce. S kamarády Martinem a Pavlem jsme se rozhodli přejít Brdskou hřebenovku. Moc zkušeností s přechody natěžko ani jeden z nás neměl. Na čtyřdenní trasu jsme vyrazili z Holoubkova, postupně jsme přespali u přístřešku pod Tokem, u zříceniny hradu Fulnek a nakonec u rozhledny na Studeném vrchu. Počasí vyšlo nádherně, jen v odpoledních hodinách už občas bylo větší vedro. Bohužel, Pavel měl velké problémy s puchýři a proto musel ukončit putování o den dříve. Celkově se mi Brdy líbily, dlouhé asfaltky a vojenské cesty připomínaly přechod Českého lesa, ale některé úseky jsou spíše vhodnější na cyklistiku než chůzi. Momentálně jsem byl ve formě, proto mi 30 km denně nepřipadalo jako problém, což se v následujících týdnech ještě velmi hodilo. Za nejhezčí místa bych označil Jindřichovu skálu a Houpák.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16194, 127 km, 48 kopců

Přechod Brd jsme dokončili v sobotu 9. 8. a přespávali jsme v Praze. V neděli jsme měli v plánu navštívit zápas Jablonce proti pražské Bohemce, který se hrál v Ďolíčku. Zápas se hrál až od 15:00, proto jsem ještě před ním vyrazil na krátký výlet kolem Vonoklas, abych doplnil nějaká procenta do Pražské plošiny a Nížináře.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16195,  17 km, 10 kopců

Přechod Brd byl zdlouhavý, ale cítil jsem, že jsem relativně rozchozený a ve formě. Zároveň jsem v tomto týdnu poprvé začal sledovat, jak že si to stojím v žebříčku. Lidé jako Martin Karlík či Dauby sbírali vrcholy ve vysokém tempu, proto jsem ani já nemoh polevit. Po odpočinkové pondělní procházce z Hlavatice na Valdštejn (3 kopce) jsem v úterý 12. 8. vyrazil na oblíbenou trasu hřebenovky Ještědsko-kozákovského hřbetu z Roimundu na Javorník. Trasu jsem v minulosti již šel, ale Ještěd nikdy neomrzí, spousta bodů, vrcholů. Na závěr osvěžující koupání v nádrži pod Javorníkem.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/1619, 28 km, 18 kopců
Ve středu jsem po odpočinkovém dnu na koupališti Frýdštejn dokončil výzvu Hřebenovky Ještědského hřbetu západem slunce na Bienerthově vrchu. - 4 kopce (Pohoří jsem měl celé kompletní už dávno, výzvu nikoliv.)

Ve čtvrtek 14. 8. jsem měl původně vyrazit s Martinem na dvoudenní přechod Lužických hor ve směru S-J. Bohužel Martin onemocněl, ale vesměs to pro bylo trochu vysvobození. Tyto dva dny bylo největší vedro, a další přechod na těžko vzhledem k následujícímu programu by byl možná zbytečný přepal. Namísto toho jsem tedy vyrazil do Krkonoš na trasu Špindlerův Mlýn - Vrchlabí po hřebení Přední Planiny přes Strážné atd. Vedro bylo opravdu zničující, byl jsem rád když výlet skončil. Cestou domů jsem kvůli výlukám vlaků málem uvízl v Košťálově, ale NAD nakonec přeci jen přijela...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16199 , 28 km, 10 kopců

Po pátečním odpočinku jsem v sobotu 16. 8. vyrazil s Hadym a DaZem na dvoudenní okruh kolem Trutnova. I když cesta klasickým terénem Krkonošského podhůří (louky, pole, málo prostupné lesy, asfaltky...) nebyla snadná, díky tradičním přínosným diskuzím o školství, psychologii, politice a dalších záživných tématech ubíhala o něco rychleji.  Samoobsluha (víno ;-) ) v obci Hajnice (ne Hejnice) výrazně zpříjemnila přespání v přístřešku pod Liščí horou, kde jsem zároveň na telefonu sledoval domácí remízu Jablonce 1:1 proti mistrovské Slavii. V neděli jsme došli zpět do Trutnova - netradiční výhledy na Krkonoše a Sněžku, červená půda, památník bitvy 1866 apod. Cestou domů mě Hady zastavil na některých auto-kopcích (zdravíme Fagi), v tuto chvíli jsem dostal strach, že poprvé ve výletnické kariéře zažívám opruzeniny - "vlka", následující dny se tyto obavy naštěstí ukázaly jako liché.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16301 , cca 70 km, 39 kopců

Nejnáročnější ale i nejkrásnější týden měl však teprve přijít. V pondělí 18. 8. Jsem vyrazil do Vsetína za Messim, který zde již týden pobýval s kamarádem Tomášem (nutno zmínit, že oba dříve běhali pro mne naprosto nepředstavitelné ultramaratonské traily s délkami min. 100 km a astronomickým převýšením, za což jim patří veškerý respekt). Po strastiplné cestě přes Prahu a autobuse ve ValMezu, který mi nezastavil, jsem dorazil k přehradě Bystřička. V 17 hodin jsem vyrážel na trasu cca 16 km. Poprvé mě okouzlil beskydský "vibe" a druh krajiny, navíc v nádherné zlaté hodince zapadajícího slunce. Přidal jsem si dva vrchoy navíc a na vrcholu Javořina jsem viděl zapadnout sl. disk úplně. To ale znamenalo, že budu docházet po tmě a čelovku jsem samozřejmě neměl. K vrcholu Ovečka, který je v ohradě s koňmi, jsem došel již téměř za tmy. Místní bača mě varoval, abych do ohrady nechodil, že prý koně mohou být divocí. Poslechl jsem rady a zároveň dostal trochu strach, vrchol jsem nezdolal. Při průchodu lesem jsem byl hodně vyděšený, navíc mě začínala chytat křeč. V očekávání následujících výletů jsem raději trasu zkrátil a sešel do nejbližší vesnice, kde zrovna náhodou jel autobus NA Vsetín, jak se zde říká. Od autobusového nádraží to bylo na ubytování ještě 1,5 km. Přibližně ve 22:30 jsem usínal s očekáváním následujících dnů...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16302, cca 18 km, 12 kopců

V oblasti Beskyd a Vsetínska jsem v minulosti byl pouze jednou, takže jsem byl připraven nechat se připravit Messiho trasami. Jediné dva výlety, které jsem i já osobně měl v plánu, jsme nakonec uskutečnili hned první dva dny. Proto jsme v úterý vyrazili na bájnou U-rampu. Před šestou jsme vyráželi a po více než dvouhodinové cestě vlaky jsme dorazili do Ostravice. Přes Skalku a Smrček jsme vystoupali na druhou nejvyšší horu Beskyd, Smrk. Stoupání prudké, ale zvladatelné. Ocitli jsme se v rajónu ultra-běžců, kteří zde pilují svoji fyzičku. Sestup do malebného údolí přehrady Šance a poté opět vzhůru. Před samotnou Lysou horou jsme přidali vrcholy Čupel a Zimný, a poté už jsme stanuli na královně Beskyd. Toto místo mě naprosto okouzlilo, protože výhledy jako zde za celý den nikde nebyly, na takovýchto místech si člověk uvědomí, jak nádherné ale i drsné hory dokážou být. Dohlédli jsme téměř až na slovenské Tatry, nejvíce se mi ale líbily plovoucí stíny, které na sousední hory promítaly mraky. Po zasloužené Kofole a vrcholovém panáku jsme se vydali na sestup. Po vrcholech Malchor, Kykulka (Muroňku ani Margitku jsme nestíhali) a Malá Hradová jsme v Malenovicích akorát stihli autobus a mohli se tak v poklidu navrátit do naší vsetínské základny...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/1630, cca 38,5 km, 13 kopců

Na středeční výlet se k nám už přidal i Tomáš. Opět jsme vyráželi brzy, ale bylo to potřeba. Po mírných úpravách trasy jsme před devátou hodinou ranní dobyli bájný Radhošť. Ano, hádáte správně, toto byl druhý cíl, jenž jsem chtěl v Beskydech navštívit. Dříve jsem byl s rodinou pouze u sochy Radegasta, nyní jsme si ale mohli vychutnat toto posvátné místo za nádherného jasného počasí ještě před příchodem největších turistických mas. Po nádherné hřebenovce a známých Pustevnách se vším místním (over)turistickým balastem, s odbočkou na boční vrcholy Okrouhlý a Nořičí hory jsme společně došli až na Skalku. Zde se naše cesty rozdělili, protože Messi s Tomášem měli v plánu jít na vrchol Grúň 798, který potřebovali do své vlastní nehorobranické výzvy Beskydská koruna. Naopak já jsem chtěl posbírat co nejvíce kopců a bodů, proto jsem místo toho šel po vrstevnici na Velkou a Malou Stolovou a Folvark. Jelikož se opět jednalo o boční hřeben, nebyli zde žádní turisté, a já si tak mohl krásu přírody a klidu vychutnat naprosto osamotě. Líbila se mi červená trasa od Folvarku po vrstevnici zakázané Kněhyně na Čertův Mlýn, na který jsem došel po mírnější straně. Přes všechny dostupné vrcholy jsem sešel do Horní Bečvy, kde jsem po krátkém zhlédnutí fotbalového zápasu krajského poháru v restauraci, kde už na mne Messi s Tomášem čekali, mohl vychutnat tradiční bryndzové halušky okořeněné místní hruškovicí...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16304 , cca 41,5 km, 20 kopců

Ve čtvrtek jsme se vydali do Bílých Karpat. Dříve jsem již podnikl výlety v prostřední části (Lopeník, Javořina) a v JZ "dolní" části (Žalostiná), nyní se jednalo o okruh z Valašských Klobouk do části "severovýchodní". Zajímavostí bylo, že kvůli obsluze zastávky Střelná (za úvratí, na objednávku) se vlak třikrát ocitl ve stanici Horní Lideč. Oproti předešlým dnům bylo zataženo, takže se šlo o něco příjemněji. Nevýhodou bylo, že předchozí den byl v této lokalitě spatřen medvěd. Nu což nám zbývalo, kdo se bojí nesmí do lesa, šli jsme medvědu navzdory (celý den jsme ale v houštinách klepali hůlkami a mluvili nahlas, pro jistotu :-) ). Prvním vrcholem byla rozhledna Královec, následovala trasa s krásně vyvedenou křížovou cestou (obrovské zdobné obrazy až na slovenskou hranici. Kříže pokračovaly i nadále. Nejvíce se mi líbil ten s památníkem před vrcholem Kaňúr, který byl zasazen do typické krajiny Bílých Karpat - typické kopečkovité otevřené posečené louky s balíky a výhledy ("rolling hills). Chůzi v tomto terénu opravdu zbožňuji, protože mi dodávají pocit "opravdové" svobody. Ironicky na vrcholu Cikán jsem dosáhl 2000 unikátních vrcholů, dokonce to bylo i s částečným výhledem :-). Přes Brumov a hotel Jelenovská jsme došli zpět do Valašských Klobouk, kde jsme trochu nakoupili v místním na dnešní dobu levném konzumu a najedli se v restauraci naproti vlakovému nádraží (opět velmi dobré jídlo i slivovice a borovička :-) ).
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16305 , cca 42 km, 20 kopců

Na pátek si spoluvýletníci naplánovali trasu kolem Kelčského Javorníku, kde jsem byl během hostýnského Horosrazu v roce 2023 (zde probíhali výše zmiňované souboje Tygrů a Tataráků). Proto jsem si na tento den naplánoval úplně něco odlišného. Tentokrát jsem sice vyjížděl až v 8:30 - příjemné kvůli možnosti delšího spánku (spíše vyspávání), ale hrozilo riziko, že vymyšlenou trasu opět nestihnu dojít za světla. V 9:45 jsem po cestě přímým! autobusem stanul na hraničním přechodu Bumbálka. Toto místo mě naprosto uchvátilo, obzvláště po výstupu na první tři vrcholy. Téměř 1000 m n. m., hranice, svěží horský vzduch/vítr, výhledy, jasno...takováto místa pro mne mají vždy speciální význam, neboť jsou synonymem toho, co si představím pod pojmem "české hory". Rozhledna Čarták bohužel (i přes informace o otevírací době) otevřená nebyla a já neměl čas vracet se pro klíč. To mi ale vůbec nevadilo, protože na nedaleké louce se mi naskytl nádherný výhled na nejdůležitější beskydské vrcholy - od Radhoště přes Čertův Mlýn, Kněhyni, Smrk, Lysou horu až po Travný a Velký Javorový (zdravíme Doyla a jeho famózní výkon 21 h na závodě B7 30.8.2025). I když bych rád, nemohl jsem se kochat věčně a musel jsem "letět" dále. Na cestě u vrcholu Polana probíhala těžba dřeva, ale i přes zákaz jsem v poklidu prošel, stroje pracovaly dole ve stráni. Na vrchol Pálenice jsem šel velkým obloukem lesem, protože na modré turistické prý pobíhají agresivní pastevečtí psi, a to jsem nehodlal riskovat. Na občerstvení u Kotlové jsem krátce posvačil, v hrůze, že mi stále zbývá více než 30 km jsem šel dále. Za nádherným vrcholem Soláň jsem učinil oba odskoky, jak na Hlubokou tak na Ratlov. Cesta po červené hřebenovce (takové mám nejradši, zároveň Via Czechia/Stezka Českem) rychle ubíhala, mj. Jsem stanul na další místní Tanečnici, tentokrát Vsacké s krásnou pověstí. U horského hotelu Cáb jsem opět na 10 minut spočinul, ovšem když jsem se zvedl, měl jsem křeče v obou nohách. Po chvilce jsem se naštěstí rozešel a pokračoval dále. Zruba po 18. Hodině jsem opět stanul na Javořině 678, kde jsem byl i při pondělním nedokončeném výletu. Tentokrát jsem ale mohl napohodu sejít po modré až do Vsetína a užít si nádherné západy slunce bez jakéhokoliv rizika. Před ubytováním jsem seděl na lavičce a čekal, až se Messi s Tomášem vrátí z restaurace. K těmto dvěma se připojil Doyle, který s námi měl strávit víkend. Když jsem se po jejich příchodu zvedl, měl jsem co dělat, abych schody do bytu vůbec vyšel. Křeč z lýtka nezmizela ani po všech "osvědčených" metodách jako sůl, hořčík, teplá sprcha apod...Večer jsme si zpříjemnili klasickou komedií Slunce seno a pár facek.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16307 , cca 43,5 km, 23 kopců

Následující den nás ale čekal další, poslední výlet dlouhý přes 40 km, tak jsem křeče musel vychodit. Tentokrát jsme nemuseli nikam cestovat a vyrazili jsme ve 4 přímo ze Vsetína. Po modré trase jsme zamířili na rozhlednu Vartovna, která překvapila svojí velkou výškou, obloha ale byla zatažená. Sestoupili jsme do Valašské Polanky. Nebylo jasné, kudy se dostat nahoru na cestu k vrcholu Padělky. Cesta z údolí se po chvíli ztratila (lesácká aktivita), tak jsme se museli prodírat hustníkem. Za vrcholem Filka na další Tanečnici jsem zvažoval úpravu trasy, nakonec jsem se ale držel původního plánu. S Doylem jsme ale trochu přidali do kroku a Messiho s Tomášem nechali kousek za sebou. Přes Hrabůvku jsme sešli do Hovězího, následně přes Jahodný až na Snoz. S Doylem jsme oproti původnímu plánu sešli přes vrchol Dlouhé do Leskovce. Vyšlo to akorát, že zrovna jel autobus do Vsetína (ušetřil nám 3-4 km po silnici) a já při jízdě mohl sledovat zápas mého Jablonce proti Teplicím (výhra 1:0), zároveň jsme si s Doylem při čekání na zbylé duo mohli v předstihu objednat jídlo - já si dal výtečný burger. Když kluci přišli, kromě klasických štamprlí jsme se ještě pustili do extra pálivé pizzy...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16308 , cca 40 km, 20 kopců

Vzhledem k tomu, že na plánovanou nedělní trasu do Púchova nevychýzely spoje, rozhodli jsme se před odjezdem domů jít z Bystřičky do Vsetína. Tentokrát ale ne od přehrady jako při pondělním výletu, ale přímo od vlakového nádraží. Vyráželi jsme opět brzo ráno, na louce byla rosa, bylo cca 6 °C - takže na srpen už pěkná zima, a v údolí se líně válela mlha. Jak jsme stoupali výše, viděli jsme moře z inverze, zároveň se při oteplování vypařovala voda z louky a cest - opravdu nádherné chvíle. Došli jsme až k mému Nemesisu - vrcholu Ovečka, který jsem v pondělí nezvládl. Všimli jsme si, že v ohradě jsou "ruce" a dá se v pohodě vstoupit dovnitř. Navíc koně zde tentokrát nebyli. Výstup byl tedy snadný, zajímavostí je průchod 18. poledníku. Stejně ale nepochopím, proč si někdo koupí zrovna takovýto patronský kopec, když přístup není vždy 100 % zajištěn...Překonal jsem tedy svůj Nemesis (stejně jako před rokem nadvakrát Suchý na Malé Fatře) a po kopcích Kláštěřiska a Čup se vydal autobusem do ValMezu. Zde jsem si doběhl pro vrchol Na Oboře (s pěknými výhledy) - abych měl novou oblast Rožnovskou brázdu a ve Valašském expresu se připojil k Messimu a Tomovi na dlouhé zpáteční cestě domů...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16309, cca 15 km, 7 kopců

V pondělí 25. 8. Jsem si po náročném týdnu odpočinul, vyrazil jsem pouze na kopec E v mém okolí do tajenky. V úterý už ale zase byla akce. Tentokrát jsem si vyhlédl další velmi dlouho plánovanou trasu. Dojel jsem náhradní autobusovou dopravou do příhraničních polských Jakuszyc a vyrazil směrem na Szrenicu. Opět bylo nádherné počasí a na kopci Babiniec se skalkou se mi poprvé otevřely pěkné výhledy na krkonošské a jizerské smrkové lesy (zde jsem si mohl cestu výrazně zkrátit lesem ale nevadí). Vrchol Predzial nebyl taková hitparáda - klasické prodírání hustníkem s popadanými stromy a klečí, naštěstí to nebyl ještě ten nejhorší druh. Cesta po polské straně byla pěkná, i když by se zde mělo za vstup platit. Na Szrenicu jsem se hodně těšil a nezklamala. Nádherné výhledy všude možně, jenom trochu více Poláků od lanovky. A tyto výlety jsem měl celý den jako na talíři. Ještěd, Kotel, Kozákov, Černou Studnici, nakonec i Sněžku, prostě všechno podstatné. Šel jsem hraniční červenou hřebenovku česko-polského přátelství. Část této trasy jsem již šel v listopadu 2023 - tenkrát ovšem nebylo vidět na 5 metrů, foukal silný vítr, námraza a vrstva čerstvého sněhu, na který jsme s kamarádem Michalem nebyli úplně připravení. Tentokrát jsem na stejných místech měl asi to nejlepší počasí, jaké člověk může v Krkonoších mít. Viditelnost sice nebyla maximální, ale to mi vůbec nevadilo. Vzpomenul jsem i na kamaráda Pavla, kterého na Vysoké pláni toto léto potkala bouřka a měl co dělat, aby našel úkryt. Nová část trasy začala až na Čihadle. Šel jsem pořád dále až na Kopu nad Morenou - naprosto famózní vrchol, který vypadá jak z Alp a ne Krkonoš, s majestátní Sněžkou v pozadí. Zavrhl jsem šílený plán doběhnout i na ni, přeci jen jsem musel stihnout bus ze Špindlu. Došel jsem si ke kapličce památníku obětí hor mezi Luční a Studniční horou. Na Luční boudě jsem se občerstvil Kofolou ze samoobslužného výčepu a podivil se nad logem místního pivovaru Paroháč a cedulí vybízející Němce k navrácení jejich kultury zpět do hor, ale proti gustu... Posledním vrcholem byl Krakonoš - obrovské překvapení, opět výhledy až na Ještěd i na dnešní trasu z netradičního úhlu. Cesta dolů byla jedním z nejpříjemnějších sestupů, jaké jsem v horách zažil. V "pražském a turistickém" Špindlu. Taxi zde nabízejí své předražené služby, mě se ale poštěstilo jet přeplněným autobusem, který ale ve Vrchlabí navazoval na další autobus směrem do Jilemnice a dále na Železný Brod. Nevěřil bych, že po tak výživném týdnu v Beskydech a Vsetíně plném nádherných výletů ještě přijde nějaký výlet, který to trumfne. Zde se ale tak stalo. Krkonoše jsou totiž skoro mým domovem. Cenou za tento výlet byla spálená kůže z podceněné síly horského slunce...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16338, cca 39 km, 12 kopců

Ve středu 27. 8. Jsem se nikam nevypravil, tak jsem pouze jel s tátou na elektrokole (ano, hanba mi, já vím), krátký okruh nad Malou Skalou, 7 kopců.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16339
Jelikož mě ale lidé jako Boubelka, Martin Karlik, Lenďa či Radek stále naháněli a navíc jsem potřeboval pojistku před Messim, vyrazil jsem ve čtvrtek 28. 8.do Lužických hor. Tentokrát to však nebyl příliš hezký výlet, pouze jsem s pomocí auta vyzobával kopce tak, abych v budoucnu mohl toto pohoří dokončit na 100 %. Nejzajímavější moment se udál ke konci, kdy jsem kopec Popelák logoval z kolejiště, protože to byla nejrozumnější varianta. No a asi 10 sekund na to začal zvonit přejezd, a zanedouho projel vlak! (Který jsem v idosu neviděl). Naštěstí jsem stihl včas uskočit a nic se mi nestalo. Tak tak jsem to stihl před tím, než přišel déšť a bouřka...
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16367, 22 kopců

V pátek jsem opět odpočíval, tentokrát s rodinou v Termi Czeplicki v Polsku, zde jsem ulovil jeden kopec přímo v městské zástavbě. V sobotu jsem vyjel autem po mém okolí, abych si pojistil prvenství ve výstupech před Boubelkou. Hlavní náplně dne ale byl chill u televize a sledování zápasu FK Jablonec vs. Slovácko - 2:0.
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16368, 22 kopců

Neděle 31. 8. Byla posledním dnem tohoto hektického měsíce. Počasí přálo, tak jsem tento měsíc chtěl zakončit ve stylu, a sice dalším dlouho plánovaným výletem v polských Jizerkách. S dlouholetým kamarádem Tomášem, který mě v roce 2022 k Horobraní přivedl, jsme se potkali v autbuse z Raspenavy do Swieradowa Zdroje. Po rozhledně Mlynica jsme se vypravili na Stog Jizerski - opět, krásné výhledy. Poté poprvé nastala část "klasických Jizerek" prodírání se částečně viditelnou cestou na rašelinových hřebenových loukách. Po různorodé diskuzi jsme se opět vrátili na zpevněnou cestu, která nás dovedla až na Sine Skalki. Tento vrchol byl velmi příjemným překvapením, neboť se zde otevřel nádherný výhled na české Jizerky, Ještěd, Krkonoše atd., znovu z netradičního úhlu. Následovala Wysoka Kopa, nejvyšší hora celých Jizerských hor, jejíž vrchol však není příliš významný a navíc by se na něj oficiálně nejspíše nemělo chodit. Na vrcholu je alespoň mohyla, pro turisty je cedule umístěna na turistické cestě. Čekal nás ale odskok na Zlote Jamy, jeden z nejodlehlejších vrcholů v celých Jizerkách. Cesta se postupně ztrácela až se vytratila úplně. Byl jsem rád, že jsem do tohoto nezmaru nešel sám :-). Na konci jsme se už museli potýkat s hustníkem a hledat suchou půdu pod nohama v rašeliništi, naštěstí srpen byl relativně suchý, jinak by to byla katastrofa. Po 800 metrech jsme stanuli na dalším nevýrazném vrcholu a stejnou cestou zase zpět. Odměnou nám však byl známý vrchol Izerske Garby s bývalým lomem a pohledem na masiv Krkonoš. Zde jsme se rozdělili, Tomáš šel přímo do Szklarske Poreby aby stihl dřívější spoj, já šel na vrcholy Czerwone Skalki a poté dozadu na Czarna gora. Na Czerwone Skalki nevede pořádná cesta - opět hustník, borůvky narostlé na kamenech s nepředvídatelnými dírami apod. Z jednoho takového kamene jsem trochu zklouzl a nepříjemně se sedřel na koleni, relativně do hloubky. Bál jsem se, aby se mi v tomto nepřístupném terénu nestalo něco horšího, tak jsem ani nevylezl na skálu nahoru abych se pokochal tím údajným nádherným výhledem. Byl jsem rád, když jsem konečně došel do Poreby a zavzpomínal na výlet z prosince 2022 s panem učitelem Báčou z mého jaboneckého gymnázia. Bohužel opět náhradní autobusová doprava zpět do Jablonce, ale jeden z dvojice autobusů se v úzkých uličkách města lehce srazil s osobním automobilem, takže spoj nabral zpoždění, než se situace vyřešila a druhý bus mohl pokračovat v cestě osamotě. Po příjezdu do Jablonce jsem ještě cestou domů objel klasické kopce po cestě/na silnici, abych kopcový účet navýšil co nejvíce. 
https://cs.hory.app/p/22918-jenda/trip-detail/16369, cca 30 km, 23 kopců

A bylo hotovo. Konec hektického, na kopce nejbohatšího měsíce mého dosavadního života. Splnil jsem to, co jsem si předsevzal - 1. Místo v měsíčním žebříčku, jak na body, tak na výstupy i unikátní vrcholy. Nebylo to snadné, ale díky tomu, že jsem měl jasný cíl, cesta k němu byla snadnější. Navštívil jsem nespočet nádherných míst, ať už v blízkosti domova či daleko od něj. Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří mě na této pouti nějak ovlivnili.
Ať už podporovatelé - Hady, Messi, Mykas,...
Spoluvýletníci - DaZ, Martin, Pavel, Tomáš, Tomáš, Doyle, 
Či konkurenti - Martin Karlik, Boubelka, Dauby, Lenďa, Radek,... (Omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl) Díky Vám všem jsem měl tu správnou motivaci pokračovat na své cestě a vytrvat až do konce...

Shrnutí:

Splněné výzvy:
Brdská hřebenovka 1., 2. úroveň
Horská prvočísla
Nížinář 1. úroveň 
Hřebenovka Ještědsko-kozákovský hřbet
Letní výzva vzdušnou čarou 4. úroveň
Rok s Horobraním 1. úroveň
Horská tajenka 2. úroveň
Barevné vrcholy 1. úroveň

Celkem: > 600 km
361 výstupů
339 unikátních vrcholů
243 150 bodů
z toho 10 200 bonusových

A hlavně, nespočet nezapomenutelných zážitků a důkaz, že když se chce, všechno jde...
Budu moc vděčný, jestli jsem i já poskytl někomu inspiraci k překonání sebe sama. Tak zase někdy na horách.
Jenda