Vzhledem k poloze mého bydliště to mám v podstatě jedno, zda zamířím za kopečky na sever do Polska do oblasti kolem Katowic, nebo zamířím na jih, někde na jižní Moravu. Pokud se ovšem budu chtít zaměřit na „modré“ kopečky, tak jihu jsou tyto vysbírány už zkraje roku, zatímco na severu v Polsku pořád šance je ještě i v tuto dobu. A nejen tento faktor sehrál významnou roli v mém zájmu o tuto lokalitu. S ohlédnutím zpátky dnes už mohu napočítat kolem 120 kopečků, kde první horobranické stopy, která byly zanechány, byly ty mé. Občas se stalo, že kde nechodí horobraník, nechodí ani místní Poláci a taky to tam dle toho vypadalo. Naštěstí ale těch těžce dostupných vrcholů nebylo mnoho, ostatně jako i u nás.

Na druhou stranu jsem objevil moc pěkná místa, o kterých jsem neměl ani tušení. Největší dojem ve mně zachovala hora Biaklo. Za zmínku stojí tak Hora Sv. Anny či různé vršky v okolí hory Zielona Góra. Jako na největší „záhul“ vzpomínám na Beskid Maly. Kopce, jenž patřily do jeho výzvy jsem stejně jako vše ostatní místa projel na kole, resp. mnoho z nich zdolal s kolem na rameni. Když jsem u toho kola. Uznal jsem, že pokud toho chci stihnout hodně, tak jedině na kole. Po vlastní ose je to ale daleko, tak nezbylo než pátrat, jak se v Polsku cestuje vlakem s kolem. Nakonec to nebylo nic složitého. Ještě jednodušší by bylo, kdybych chtěl utratit za jízdné cca o 500 Kč víc. To je rozdíl mezi jízdenkou z Ostravy do Katowic a jízdenkou z první polské zastávky Chalupki do Katowic. Nádraží Chalupki naštěstí leží jen necelých pět km od Bohumína. Není problém se z Havířova vlakem dovézt do Bohumína a z Bohumína na nádraží Chalupki dojet po vlastní ose.

V Katowicích jsem byl s kolem mnohokrát. Zde jsem pak přestupoval na další směry. S přestupy problém není. Potíž je v tom, že v okolí Katowic působí tři dopravci. A u každého se musí platit za kolo zvláště. Stejně jako u nás. Ceny se liší od 6.5 Zl do 9 Zl. Navíc od léta platí u společnosti KS Koleje Śląskie novinka, která stanovuje zajistit si rezervaci pro přepravu kola i v osobních vlacích. Není divu, Poláci cestují s koly hodně a kapacita už nestačila. Jestli se přidali o další přepravci, zatím netuším. Nás starší naopak potěší to, že kdo dovrší věk 60 let, tak má slevu na jízdném cca 25%. Nezáleží ze kterého cestující státu pochází, důležité je mít u sebe nějaký doklad, kde lze dokázat váš věk.

Jízdenky jsem si zajišťoval na polském webu Epodroznik nebo Portal Pasazera. Tady se také nachází jízdní řády. EPodroznik zahrnuje i autobusové spoje. S portálem EPodroznik je vhodnější pracovat na PC, neboť tam lze vygenerovat i mapu. Český IDOS je ovšem proti oběma vyšší liga. Totéž lze napsat i digitálních informačních tabulích. Od loňska sice už fungují v Katowicích, ale pro trošku menší nádraží je to daleká hudba budoucnosti. Cestující se musí orientovat výlučně dle papírových vývěsek za skly na perónech. Naštěstí tady platí stálost. Nestává se, že dnes stojí ten samý vlak u koleje 1 na nástupišti č.1 a zítra na koleji 1 nástupišti č. 2. Výhodou je, že vlaky na bocích vagónů mají elektronické tabulky s popisem cílů trasy. Ale to lze zjistit, až vlak přijede na nástupiště. A někdy je pak na dlouhý přesun mezi peróny málo času a vlak je fuč. Na malých nádražích obvykle schází určení směru do nejbližší velké vlakové stanice, takže někdy je cestování v Polsku trochu adrenalin.

Autobusové spoje zajišťuje vícero soukromých dopravců. Autobusové pokrytí spojů mi přijde hodně solidní. U regionálních autobusových spojů se hodí zeptat se řidiče, zda na trase není „przesiadka (přestup). Byť vám řidič prodá jízdenku do cílového místa, nemusí tam jet. Někteří soukromí dopravci totiž mají trasy rozdělené tak, že páteřní trasu jede nějaký spoj a v poslední větší obci se přestupuje do minibusů. Ty vás pak odvezou až někam do hor, kde právě potřebujete. Řidičovi minibusu po přestupu stačí ukázat jízdenku z předchozího spoje a mnohdy to ani nechce.

Na mých trasách po jižním Polsku jsem často ocenil množství cyklostezek jak mezi obcemi, tak v samotných městech. V kterékoli sousední zemi na cyklotoulkách či turistice používám navigaci dle Mapy.cz. Nutno dodat, že i v Polsku jsem byl velice spokojen. Na čárkované trasy v lesích jsem se, stejně jako u nás, spoléhal jen výjimečně. Často najednou skončí uprostřed lesa i když dle mapy by měly pokračovat přes celý les. V Polsku se tohle děje ale častěji než u nás. Co se týče Horobraní, tak chybné zaměření vrcholů o 20 – 30 m je docela běžné. Vinu nejspíš ale prvotně nese polský geoportál, jehož data přebírají Mapy.cz, potažmo Horobraní.

Co bych ještě zmínil? Třeba, že až v Polsku se mi dostalo možnosti jezdit přes rovinaté lesy po dlouhých přímých úsecích s velice kvalitním šotolinovým povrchem.  Roviny s lesy nabízí pohled na spoustu přehledných borovicových lesů s borůvčím. Pokud se taková krajina zvlní, mohou nejen v zatáčkách nemile překvapit písčité úseky. Na Ostravsku či v Beskydech nic takového nemáme, takže zkušenosti chybí.

Jako dobrý poznatek je, že i v malých obcích se dalo zaplatit kartou a to i docela minimální položky.