Ahoj přátelé horobraníci. Nechceme tady nikoho zatěžovat naším osobním příběhem, a psát nějaký rádoby cestopis. Chceme jen poděkovat za krásný rok, který jsme díky aplikaci prožili. V nadpisu článku píšeme, že byl diapozitivní. Tou předponou dia narážíme na to, že jsme čekali trošku lepší "skóre" od nás, že jsme to nakonec pojali trošku v dietním stylu, ale člověk míní, pán Bůh mění. Přišly nějaké okolnosti, které nám ty plány trošku nabouraly. Změna zaměstnání, opravy na domečku apod. Nebudeme to rozmazávat, abychom nepopřeli druhou větu tohoto článku! Navíc jsou to stejně jen výmluvy a alibismus. Stárneme a lenivíme, však víme! Ale abychom se ještě krátce vrátili k té diapozitivitě. Dia už víme. A pozitivní? No jasně! Bylo to celkově pozitivní. Né že by nás to vyloženě nutilo chodit ven. Toho jsme měli vždycky dost (i díky našemu pséčkovi). Ale dostalo nás to na nová místa. A to místa většinou klidná a krásná. A přesně to nám vyhovuje, proto do přírody chodíme. Načerpat energii, uklidnit se a utéct z civilizace.

Díky různým výzvám, které jsme zprvu chtěli ignorovat, ale nakonec nás pohltily, jsme se dostali i za hranice naší vlasti. Ani to jsme zprvu nechtěli, ale stalo se. A zase dobře! Už jenom proto, že jsme se poprvé v životě dostali na poušť. A světe div se, bylo to na Slovensku, pár kilometrů od našich hranic. Takže i za to díky.

Mohli jsme prostřednictvím Horobraní originálně vyjádřit svůj dík člověku, který má náš velký obdiv a úctu a zaslouží si náš velký dík. Alespoň obrazně, a taky obrazně, jsme mu věnovali kopeček Smékalku. Také za to náš velký dík Horobraní.

Takže nezbývá než s optimismem vkročit do roku druhého, který zcela jistě bude opět pozitivní a doufáme, že vlastně už jenom pozitivní. Samozřejmě nemá cenu nic lámat přes koleno. Dělá to člověk jednak pro radost a hlavně pro sebe. Takže když se chce, tak se jde a naopak, když se nechce, tak se nejde. A to je to k čemu jsme tak trošku směřovali od začátku a co je pointou tohoto "příběhu". Chodit po kopcích, po horách, po lesích ... zkrátka být součástí přírody, je fantastické a krásné. To tady asi nosíme dříví do lesa, když to píšeme horobraníkům. Ale píšeme to proto, že jsou mezi námi i takoví lidé, kteří by chtěli do té přírody chodit, ale bohužel nemohou. To nejhezčí na tomhle světě jim je zkrátka odepřeno. Tak nás napadlo, co udělat nějakou výzvu třeba taky pro ně. Myslím teda pro nás (horobraníky), ale pro ně. Vybrat třeba pár kopců, které budou generovat kredit, nebo třeba za každý zdolaný kopec 5 korun do banku a na konci roku kdo chce pomoct pošle svůj díl na společný účet, který by se pak jménem "Horobraní" věnoval nějaké nadaci, či organizaci pro hendikepované, nemocné, postižené apod. To by samozřejmě bylo na zvážení, jakou formou a s jakým cílem to pojmout. Ale myslíme si, že by to mohlo "Horobraní" a horobraníky posunout někam výš. A tady to o tom přece je ne? Dostat se výš! Tedy pokud je to vůbec technicky / legislativně možné. Nechceme tady nikomu radit, nějak chytračit, honit si triko, nebo někoho někam tlačit! Jenom to nééé. Třeba, jak nás naučili na tom Slovensku, trepeme dve na tri! Ale přišlo nám to jako zajímavý podnět na zvážení, tak to tady tak házíme do placu.


  V každém případě všechny horobraníky moc a moc zdraví Mikeš a jeho špacíry ... a ještě jednou moc děkujeme SV&PS a přikládáme pár diapozitivních fotek z uplynulého roku :-)