Poté, co jsem zjistil, že byla vyhlášena výzva 24 vrcholů za 24 hodin, jsem si řekl: „No to je pěkná šílenost“. Ale pak to ve mě zrálo a začal jsem pomalu plánovat jak, kdy, co, kde...
Jak? No jasně, že na kole. Pěšky nejsem schopen takovou dálku ujít. Autem mi to přijde takové nějaké nečestné.
Kdy? Nejlépe o víkendu a aby bylo pěkné počasí. Červen, červenec, aby bylo dlouho světlo. Na kole v noci (i se světlem) po polňačkách nebo po lesní cestě s větvemi a kořeny ne, že by nešlo, ale hrozí to nějakým pádem.
Co? No asi nějaké kopečky. Ideálně nižší a ne moc daleko od sebe, abych to vůbec přežil.
Kde? Nejlépe, kde jsem ještě nebyl, s vysokou koncentrací vrcholů na malé ploše, ne moc daleko od domova, abych tam autem nemusel jet hodiny.
Začalo prohlížení mapy a pěkně nahuštěné kopce vidím západně od přehrady Orlík na Vltavě. Hm, občas je tam dost vrstevnic, na dost kopců na mapě není vyznačená cesta. Pro kolo nic moc... Oko padlo na oblast Blovice - Nepomuk jihovýchodně od Plzně. Občas je tam také něco vyššího, ale vesměs to vypadalo nadějně. Začalo plánování. Po naklikání trasy to vypadá na 80+ km. To bude v pohodě. Kde začít, abych se někdy kolem poledního dostal do hospody na oběd a k večeru na večeři a někde doplňoval tekutiny. Je to hodně malých vesnic. Moc příležitostí po trase nebude. Je třeba vzít v potaz otevírací dobu. V 6 ráno nebude mít žádná hospoda otevřeno. Po podrobném prohlédnutí trasy jsem si řekl, že to nakonec snad s odřenýma ušima půjde. Na papír sepisuji itinerář, kdy kde mám být - v jakém časovém úseku logovat. Škrtám, přepisuji, prohazuji vrcholy. Třetí verze je už načisto.
Den D je neděle 23.6.2024. Předpověď příznivá, teploty hlásí kolem 25°C. Možná by mohla být nějaká přeháňka, ale to bych se někde schoval. Večer v 8 si jdu lehnout, že bych třeba usnul. Chvilku podřimuji, ale předstartovní horečka mě nenechá pořádně usnout. V 11 se jdu obléknout a dobalit. Kolo je už v autě, boty taky. Dvoje světla na noc, kdyby jedno zdechlo. Čelovku na dojití na vrchol. Z lednice vyndat dva namazané dvojchleby s paštikou - oběd bude až za 12 hodin po 50 km. Dlouhé oblečení na noc. V půl dvanácté vyrážím autem do Blovic, kde jsem před půl jednou. Na náměstí jim tam končí nějaká akce, tak pár lidí koukalo, co za blázna si tam chystá kolo a odjíždí s blikačkou do tmy, zatímco oni dopíjejí svá piva. Žádné horko nebylo - tak něco nad 10°C.
Sjíždím k potoku - studí to. Ale hned první kopec mě zahřívá a větrovku sundávám. Šibeniční vrch (442 m) / 1,5. km / 0:44 . Ze silnice uhýbám na přístupovou cestu k vysílači. No, už zřejmě od zimy tam nikdo nepřistupoval, protože tráva až do pasu, možná i vyšší. Jedu pomalinku nahoru, ale i pak dolů, abych se tam nerozsekal hned na začátku. Světlo skrz tu trávu neprojde na zem, takže občas trefím šutr nebo výmol. Jako prémie je rosa. Takže paráda - boty i nohavice po kolena mokrý. Naštěstí ne úplně durch. Dobrý - stihnul jsem to do jedný hodiny zalogovat. Výhled na Blovice v noci, možná i nějaké bližší okolí. Nemám rád mokrou trávu. Mizím odtamtud.
Kousek po silnici, zkratku na červenou jsem ve světle baterky chvíli hledal, po hrázi rybníka. Trochu opatrněji, ale pak už to frčí po asfaltu až pod Oběšený / (525 m) / 6. km / 1:19. Chvíli jsem koukal, kudy bych se dostal na louku, ale cesta byla pořád lemovaná neprostupným křovím, ze kterého co chvíli vyplaším nějakou zvěř - povětšinou srnky (aspoň jsem si to tak myslel). Nakonec už sjíždějíc z kopce je tu odbočka na louku. Půlka je už posekaná, tak jedu, co nejblíž to jde. Pak musím do vysoké trávy, kde si zas posbírám další dávku rosy. Přesto, že je úplněk a je vidět bez světla, tak beru čelovku kvůli myslivcům. Nerad bych figuroval v černé kronice. Musím kousek do lesa, trochu džungle, padlé stromy - ve světle čelovky nic moc. Z louky je vidět na Hradišťský Újezd a okolí. Vidím i vysílač na příštím kopci. Trávou zpátky ke kolu, po louce dodrncat na asfalt.
Na pohodu do Hradišťské Lhotky a po polňačce napůl posekané, ale docela na vysoko se přibližuji k hrbku Vrchy (534 m) / 8,5. km / 1:43. Pako jsem... z radosti dosažení vrcholu ihned loguji, ale to jsem měl udělat až po druhé hodině. Itinerář se lehce hroutí. Co s tím? Koukám do mapy a poblíž s několikakilometrovou zajížďkou je vrchol dostupný na kole, kde jsem už kdysi byl. Tak se rozhlédnu ještě po okolí - asi by byl docela výhled i dál, ale jak jsem naštvaný, že budu muset na další kopec ve tmě, tak to nějak nevnímám.
Ale co, tak holt to bude o něco delší. Nedá se svítit. Po polňačce do Louňové, kousíček oddech na silnici, další polňačka a lesní cesta byly docela slušné. Po silnici na Struhaře je to pohoda. Odbočka na Karlov (539 m) / 15 km / 2:19 byla jetelná po vyjeté koleji na louce. Posledních 200 m lesem bylo už na hraně a to jsem musel ještě asi 30 m do ne moc hezkého lesa, abych zalogoval. Z toho plyne, že to bylo bez výhledů, zato zase se zvěří. Náhrada za předchozí Vrchy splněna.
Zpátky přes Struhaře a po silnici na Dražkovice a Ovčín to pěkně odsejpá. Pak kousek velmi slušná polňačka a jsem před třetí u Hromadnice (6 16 m) / 21. km / 3:19. Na kraji lesa je tam odpočinkové místo u křížku se stolem a lavicemi. To jsem využil (plánovaně) na co jiného než na odpočinek. Jelikož jsem tu měl 2 hodiny volna, tak jsem si na ohřátí rozdělal ohýnek. Trochu byl boj ve světle čelovky najít palivo. Les byl strašně zarostlý ostružiním, ale kdo hledá najde. Asi o 100 m dál byl vjezd do lesa a tam vyházená hromada větví tůjí od místních. Ty byly zelené, takže k ničemu, ale nějaká dobrá duše věděla, že tam v noci přijede schvácený Horobraník a nechala tam prkénka z plotu nebo houpačky. Ty byly krásně suché, ani na nich nebyla barva. Tak jsem je vzal do náruče a postupně jsem je pak do ohně přistrkoval. Po třetí hodině jsem do té ostružinové džungle vlezl, abych zalogoval vrchol, který byl asi 150 m daleko. Takže z vrcholu ničeho nevidno, ale od toho mého kempu byly hezké výhledy směrem na Brdy, když se po čtvrté začalo rozednívat. Tak jsem si dal první dvojplošník (rozuměj chleba s paštikou) ke snídani. Čas jsem zabil přikládáním na oheň a snahou o zdřímnutí na lavici. Moc to nešlo, ale lepší než sedět a koukat jen tak do tmy.
Ranně-noční část mám už za sebou. teď už to bude za světla. Ohýnek jsem nechal dohořet a odjel jsem na nedaleký kopeček Skalky (619 m) / 22,5. km / 4:55. Skoro to šlo logovat ze silnice, ale musel jsem asi 15 m do už vysokého obilí. Z vrcholu by asi bylo vidět do okolí, ale nechtělo se mi tam tím obilím brodit. Naproti přes silnici je také jeden hrbek s loukou, odkud by mohly být výhledy, ale tam někdo nocoval s autem. Tak jsem nechtěl rušit.
Po silnici sjíždím směrem na Přešín a po lesní cestě je Hora (636 m) / 24. km / 5:06. Vrchol je placka a v podstatě na cestě v lese. Nemusel jsem nikam chodit. Je to samozřejmě bez výhledů.
Pokračuji po lesních cestách na Korálku / (624 m) / 26,5. km / 5:25. Plánovaně je to do stejného časového úseku jako předchozí vrchol, aby mi vyšel později oběd do Nepomuku. S kolem to byl hodně boj, protože cesta k vrcholu nevedla a les byl rozrytý od těžby se spoustou větví. Na vrcholu skalka, ale bez většího výhledu.
Jedu na Železný Újezd. Na konci lesa turistický přístřešek, kde si na sluníčku dávám druhou snídani. Osychám, vyklepávám boty. Mám čas aspoň 20 minut. Na Skále (672 m) / 30,5. km / 6:12 se musí kousek za rozhlednu do lesa po vyšlapané pěšince. Odtamtud výhledy nejsou, ale z rozhledny samozřejmě super, ale nějak jsem neměl morálku, tam to ráno šplhat, když už jsem tam předtím několikrát byl. U rozhledny jsou sice lavičky, ale ve stínu je ještě chladno, tak se přesouvám k silnici na sluníčko a čekám na startovní okno. Další kopec je jen kilometr blízko, tak abych tam nebyl moc brzo.
Sjíždím po silnici pod kopec a pak po okraji lesa po travou zarostlé traktorové koleji. Je pár minut před sedmou. Chvíli ještě čekám na sluníčku a pak se nořím do hustého lesa, abych se přiblížil na 50 m k vrcholu. Nahoru nejdu - je to prudký, hnus, sposta pavučin a breberek. Je 7:02, loguju. Maštýř (662 m) / 32. km / 6:57. Jdou na mě mrákoty a začnou ze mě padat nepublikovatelná slova. Prostě telefon ukazuje 7:02, zalogováno 6:57 - o 5 minut dřív. Nechápu... Nikdy před tím, ani potom se to neopakovalo. Asi chyba v uživateli... Dobře, tak co zas s tím... Time line zase nabořená. Koukám vztekle do mapy a hledám nějakou rozumně dostupnou náhradu. Nalezeno, přeplánováno.
Návrat na silnici do Přešína a pak dlouhou polňačkou s poměrně vysokou trávou k vrcholu Hřebenec (627 m) / 34. km / 7:17. Tráva houstne, ale je to skoro po rovině a nakonec dojedu až téměř k vrcholu. No vrchol, je to placka na kraji lesa, kde začínaly kopřivy. Jak to šlo logovat, tak jsem to odmáčknul. Výhledy samozřejmě žádné.
Po lesních cestách se promotám k plochému vrchu V Keslu (571 m) / 37 km / 8:10. Mám asi půl hodiny čas, ale není tam žádné pěkné místo, kam si sednout. Vidím posed, vylezu tam, jakš takš se tam poskládám a zavírám oči, že si zdřímnu. Nic moc, ale lepší než na kameni dole. Aspoň se můžu opřít. Po osmé hodině slézám a radši loguji až 10 minut po celé. Časy sedí... Nemám tušení, co to na Maštýři bylo, ale po zbytek dne jsem se obával, že se to zas někdy zblbne.
Zas jen kousek na Bábin vrch (536 m) / 38.5 km / 9:05. A zase musím skoro půlhodinu čekat. Tady je aspoň slunná paseka. Je to zas v lese, takže bez výhledů jako předchozí vrch.
Vracím se zpátky na zelenou a sjíždím po lesní cestě na Sedliště, pak po silnici směr Vrčeň. Před JZD uhýbám na polňačku a pak po naštěstí už posekané louce na Vinnou horu (467 m) / 43,5. km / 10:06. Už docela vyprahlý bez vody to dotlačím k vrcholu a musím zase asi 20 minut počkat. Už se těším na civilizaci, že se budu moct dopít a najíst. Vrchol je kousek v lese, ale neprostupném. Naštěstí se dalo logovat z louky, odkud byl na přilehlé kopce a údolí hezký výhled.
Sjíždím po louce dolů a mastím to vstříc jídlu přes Vrčeň (hospoda ještě zavřená) do Dvorce, kde je nádraží pro Nepomuk. Je neděle - restaurace zavřená. Nádražní bufet je až od 12. No to by mě už trefilo... Do Nepomuku se mi kvůli zajížďce nechtělo. Zachraňuje mě před vyhadověním vietnamský obchůdek. Nakupuji dvě piva, petku vody, 6 rohlíků, nějakou konzervu, tatranky. Do dalšího vrcholu mám přes hodinu času, tak se přesouvám na nádraží, kde to všechno kromě tatranky zkonzumuji. Od nádraží jedu po cyklostezce podél Úslavy na Klášter a uhýbám na samotu Harvánek, kde uhnu na kopeček Na Vrších (489 m) / 51. km / 11:28. Je to ke konci trochu zarostlé travou, ale dalo se stále jet. Hezký výhled na okolí, hlavně na Zelenou Horu. Zpoza blízkých kopců vykukovalo i něco ze Šumavy.
Vracím se přes Harvánek a pokračuji rovně po polňačce k lesu, kde byla hodně zarostlá a ztrácející se cesta. Naštěstí to bylo jen asi 200 m, pak jsem se už vyhrabal na lepší cestu. Nakonec už byl i asfalt, sice docela do kopce, ale lepší než předtím tlačit travou. Hezká skála Kámen (577 m) / 55,5. km / 12:12., ale téměř bez výhledu.
Asi hodinku jsem polehával na lavici u přístřešku a šetřil sílu na druhou polovinu dne. Popojel jsem na Bukovou horu (650 m) / 58. km / 13:47 částečně po asfaltu, pak po odbočce k vrcholu už jen taková širší pěšina. Nahoře les bez výhledu.
Dalším vrcholem byla blízká Chocenická skála (559 m) / 61. km / 14:05, která šla logovat z cesty. Na samotnou skálu jsem nelezl, protože byla hodně zarostlá trávou, křovím a jiným neřádem. Bylo to bez výhledů.
Následoval sjezd do Chocenic, kde jsem doufal v nějaké občerstvení, ale hospoda byla zavřená. Tak jsem u hospody v přístřešku zas polehával přes hodinu, abych se na blízký Chlumánek (509 m) / 64. km / 15:36 dostal až po třetí hodině. Nechalo se vyjet až k vodojemu, odkud by trochu výhled směrem na Blovice, ale z vrcholu nebylo pro stromy vidět nic.
Následoval přejezd po silnici a pak polní / lesní cestou na vrch Suš (525 m) / 67,5. km / 16:11. Postupně k vrcholu se cesta zhoršovala, ale jet se pořád dalo. Nejhorší byly protivné mouchy v lese.
Pak byl kraťoučký přejezd do Bzí, kde jsem zas poleháváním strávil skoro hodinu a půl na autobusové zastávce. Naštěstí v neděli nic nejelo a byla trochu zastrčená, tak jsem nikoho místního svojí okupací nepobuřoval. Skrz Bzí jsem projel na Jezevčí skálu (608 m) / 71. km / 17:52, která byla logovatelná z cesty, ale v lese. Těsně před tím, z okraje lesa, jsou pěkné výhledy na Brdy.
Asi půlkilometrový sjezd po okraji lesa mě přivedl na Velkou skálu (580 m) / 71,5. km / 18:03, kde je pěkná skála, husitský památník a výhledy na Brdy.
Po zelené jsem sjel do Letin, kde byl otevřený pivovar a mohl jsem se zase pořádně napít a najíst. Poseděl bych i déle, ale čekalo mě 13 km na Pahorek (549 m) / 87. km / 19:42. Bylo to převážně po silnici a tak to utíkalo. Kousek z Chumu nahoru byl polní cesta, ale jetelná. Vrchol byl někde v křoví u okraje louky, ale z louky šlo logovat. Pěkné výhledy - možná nejhezčí za celý den.
Pak jsem mohl hned bez čekání na Dubí (507 m) / 92,5. km / 20:14. Z části po silnici, ale ze Seče polňačka, a pak přímá, zato prudká linie lesem. Tam jsem nechal kolo v půlce kopce a došel to pěšky. Les bez výhledu.
Návrat zpátky do Seče a zase nucený bivak skoro hodinu a půl na autobusové zastávce, protože hospoda zas zavřená. Čas jsem strávil podřimováním, dojezením poslední tatranky a ke konci už oblékáním, protože s šerem se už začalo ochlazovat. Když nastal čas, tak jsem vyrazil už se světly, ale stále ještě za dobré viditelnosti směrem na Zdemyslice a v Podhájí jsem skrz chatovou kolonii vyšplhal z údolí ke kopečku V Hájích (433 m) / 96,5. km / 21:51. Nechalo se logovat z louky, ale vrchol byl někde výš v neproniknutelné směsi kopřiv a křoví. Výhledy zde byly na údolí a protilehlé kopce.
Přes pole jsem hned přejel na půl kilometru vzdálenou Rohatou skálu (440 m) / 97. km / 22:06, kde vrchol byl někde mezi nebo za chatami, tak jsem tam trochu tápal, ale nakonec odloven s posledními zbytky denního světla.
U cesty pod Rohatou skálou bylo zas turistické odpočívadlo, kde jsem kempnul na 40 minut. Dooblékl se a pozoroval létající světlušky. Pak jsem už vyrazil za plné tmy vstříc poslednímu vrcholu dne po polních cestách na vrch Jonáková (462 m) / 98. km / 22:59. Jo, super hotovo, jedu domů do postýlky se vyspat. Do pr... vždyť to mělo být až po jedenácté. Zas z nadšení, že to budu mít už za sebou, jsem to kliknul o minutu dřív. No potěš..., tak ještě něco vymýšlet, jak to zachránit. Na kole v blízkosti nic nebylo a ve tmě se mi už nikam nechtělo. Cestou domů určitě autem musím něco zdolat. Naposledy se rozhlídnu na noční osvětlené pode mnou ležící Blovice a jedu přiměřeně rychle, tak abych se nevymlel někde na štěrku, dolů k autu. 100 km čistých. Na to, že to mělo být 80+, se to trochu protáhlo. Kolo šupem do auta. Přezout, napít, najít na mapě poslední přiměřeně dostupný vrchol a jede se.
Kopec cestou byl milosrdný - Varta (423 m) / 23:30. Je to jen asi 100 m od silnice. Došel jsem si tam s čelovkou, přitom vyplašil srnky a lišku a odmáčknul to. Uf, tak konečně, splněno.
Co na závěr? Nějaké hodnocení... Nakonec 28 vrcholů, 100 km na kole, 1800 m převýšení. Mě se takovéhle „expedice“ líbí. Ale je to náročné, ani ne tak na ty kilometry, ale hlavně na ten čas a spaní. Snažil jsem se, když to vycházelo dělat vrcholy v párech. Vždycky pár minut před celou, popojet k dalšímu a ten pak pár minut po celé. Tak mi několikrát za den vyšly pauzy třeba hodinu a půl. Ráno po noci to bylo příjemné si odpočinout, ale když to bylo odpoledne několikrát za sebou, tak s rostoucí únavou už to bylo protivně dlouhé. Jasně, mohl jsem jet na další vrcholy a dělat 3 za hodinu, neflákat se nikde, ale to bych se uštval a asi bych tímto stylem nebyl 24-hodinovku dát. Prostě takové to je...
Původně jsem měl v plánu 26 vrcholů. O dva navíc do zálohy, kdyby něco... Nakonec jsem si ještě kvůli svému několikerému pochybení musel dva další přidat.
Bylo to pěkné, ale teď si myslím, že jednou to stačilo. Uvidím příští rok... nikdy neříkej nikdy...
Horobraní zdar
