Do Horobraní jsem se registroval 5. 3. 2021, o den později jsem vylezl na Kapli (Ralská pahorkatina). Delší dobu jsem nic nepodnikal.
Teprve 10. 9. 2021 jsem se dvěma kamarády (Mavid6 a Mrtin) vyrazil do Velenic na kopce. Velenice je malá vesnička ležící pár kilometrů od Zákup. Je zapadlá do mělkého údolí s potokem, které lemují malé kopečky. Kdo by se na ty kopce podíval, by ani neuvěřil kolik srandy se na nich dá prožít.
Vyrazili jsme na kolech a setkali se (všichni po šesti kilometrech) v Lindavě. Jeli jsme hned po škole, řádně unavení. Pár kilometrů nás ale vzpružilo, a byli jsme připraveni k prvnímu výšlapu. Avšak ouvej jak se kluci mohli zapomenout registrovat. Chvilka hledání signálu…
Adamův kopec se nachází za pískovcovými skalami, jenž lemují údolí z jedné strany. Před nimi se nachází zelené houští. A mezi kopcem a skalami modřínoví les. Neudělejte stejnou chybu jako mi a vydejte se na kopec pěšky. Houština je sice pěkná, ale chce si vás nechat jen pro sebe a jen tak vás nepustí. Možná jiná cesta, lepší řešení. Tento kopec jsme neměli v plánu, ale s úsměvem na rtech jsme se k němu dostali. Kola jsme zamkli v křoví a pustili se kameny na vrchol. Totiž jedna věc je dojít na kopec, druhá dostat se na vrchol. V kamenech jsem se zasekl a prošoupal si na koleni díru. Po vyproštění jsme si uložili vrchol a kochali se výhledem.
Na nějaké kopce ani cesta nevede. Tenhle nás nezklamal, je přímo na křižovatce. Plni elánu jsme hop na kola, šup na cestu, doleva, doprava a byli jsme tam. To byl závod. Měli jsme si to více užít, po zbytek expedice se nám lépe nejelo. Kopec se jmenoval Spálenisko. Smrákalo se, břicha se ozývala, pusa zívala. Nic na plat mladým dobrodruhům, alespoň ještě jeden.
Zase tak těžké to nebylo. Dostali jsme se na cestu, kousek od pole a pak přejeli pole k lesu. Byla tma, jen vítr něco šeptal (na Lasvickém vršku). Když jsem šel do lesa, si horu uložit, proběhla tam srna. To jsem se vylekal. Rychle jsem se dal na ústup (jen taktický) a přitom jsem si málem zničil kolo a šlápl Mrtinovi na nohu. Po takovém výstupu a ústupu člověku vyhládne. Zastávka na jídlo je nezbytná.
Jeli jsme kousek dál k lesu a lehli jsme si na balíky. Chtěl jsem zjistit kolik je asi tak hodin, tak jsem si ze lžíce postavil provizorní sluneční hodiny. Mohli by jste mi prosím dát vědět proč nefungovali?. Na vařiči jsme si ohřáli fazole s chlebem. Jako zákusek jsme se rozdělili o sladkosti z domova (sušenky a bonbóny). Najednou, když už jsem jen tak odpočívali, tak se začali ozývat strašné rány, jako kdyby po nás někdo střílel. Však po pozdější debatě, jsme dospěli k názoru, že to byly jen dveře od garáže a ne dělo.
Teď jestli vás to zajímá stačí jen čekat. Tato expedice ještě neskončila. Případné mé chiby prosím omluvte.
