Tak je to tam! A tím by se vlastně dalo skončit. Jako poslední vrchol Brdského horala jsem si nechával Houpák na bývalé dopadové ploše Jordán. Ptáte se proč zrovna tenhle vrchol? Prvním důvodem je, že toho bohužel neujdu tolik kolik bych chtěl (kolenu se to nepozdává) a tím druhým, že jsem z tohohle místa viděl mnoho krásných fotek a proto mi přišlo ideální k úspěšnému zakončení výzvy. Původní plán byl tedy dojet si sem na kole a dát i pár kopečků v okolí na kterých jsem ještě nebyl, ale jelikož mykologové pořád tvrdí jak "rostou", kolo i další kopečky jsem zavrhl a rozhodl se pro pěší horo-výzvo-houbo výlet. Ono tahejte s sebou kolo při sbírání hub.


Vyrazil jsem od obce Zaječov, respektive části označované jako Dolní Kvaň (původ toho jména by mne zajímal, musím zkusit zjistit). Zde jsem zanechal svůj povoz. Pro ty z Vás kteří se sem chystají, hlouběji do Brd mohou autem pouze ti, kteří mají povolení od Lesů ČR. Ze jmenované obce jsem vyrazil po modré nahoru na rozcestí U bílého křížku (právě zde často "chytá" hříšníky ne vodník ale Policie ČR). U křížku jsem odbočil vpravo na žlutou. Touto cestou postupně minete nebo rovnou přejdete bývalé vojenské letiště u něhož Vás nejspíše překvapí jeho sklon. Co si budeme povídat, nejspíš nejen Vás. Pro piloty kteří sem létali musel být sklon dráhy skryté navíc mezi stromy také dosti překvapující. Dle map je totiž dráha jako taková cca 520m dlouhá a na mapách přetíná téměř tři vrstevnice (tj cca 12-15m výšky). Toto letiště je však jen jeden z pozůstatků vojenské činnosti v těchto místech (např. bývalá vojenská pozorovatelna na nedalekém vrchu Hejlák - 690m.n.m). 


Z letiště jsem pokračoval dále po žluté směrem k mému cíli, dopadové ploše Jordán. Jak jsem se tak blížil, a v okolí cesty hledal houby, zničehonic jako bych prošel nějakým portálem, citelně se ochladilo. A taky najednou zmizela všechna létavá a kousavá havěť. Super, říkal jsem si.


Pokračoval jsem v cestě, nedbaje obrázků vykreslujících se mi v telefonu na meteoradaru. Několikrát jsem se tak radši cestou pomodlil k ani nevím komu všemu, aby nezačalo pršet. 


Upomínek na kdysi zde operující vojsko postupně přibývalo a to nejen v lese v podobě větších či menších děr v zemi nápadně připomínajících krátery. Minul jsem i několik menších vojenských objektů až jsem dorazil k velké betonové pozorovatelně, u níž se mi již otevřel pohled na samotnou dopadovou plochu Jordán, dnes zarůstající trávami, kapradinami a vřesem. A spolu s tím navíc i na modrou oblohu. Zdá se, že modlitby pomohly a mračna si šla svou a ne mou cestou. Tak aspoň projedou, že? Jak totiž praví nepsaný Třískův zákon: "je-li Tříska v lese a je-li i malá pravděpodobnost, že by mohlo pršet, vrátí se Tříska mokrej".


Od pozorovatelny to už je jen necelý kilometr k bunkrům dopadové plochy a k samotnému vrcholu Houpák s výškou 794m.n.m. Nutno podotknout, že jak jsem tu vylezl z lesa do otevřeného a slunečními paprsky zalitého prostoru, létavá a kousavá havěť se vrátila, aby mi ty klidné metry pochodu vynahradila. Ale zpět k tématu... Abych se dostal na vrchol samotný, musel jsem z asfaltové cesty, mj. cyklostezky protínající dopadovou plochu a mizící v lese směrem na Nepomuk, na posledních asi 300m odbočit na vcelku příjemnou kamenitou cestu (fajn změna po několika kilometrech po asfaltu).


Vystoupal jsem nahoru a díky slunci a modré obloze se mi naskytl krásný výhled do kraje, mimo jiné na velkou část Brd. Konkrétně na sever, západ a východ. Jižním směrem trochu stíní vrchol Tok který je ještě o 70m vyšší než Houpák. Na místě jsem potkal dva cyklisty a jednu zřejmě místní paní na elektrokole, která se divila, že jsem tu ještě nikdy nebyl. No, pravdou je, že jsem toho v Brdech prochodil dost ještě před Horobraním, ale na dopadové plochy nikdy nedošlo. Udělal jsem si zde pár fotek, posilnil se a rozhodl, že cestu zpět věnuji už jen houbaření. 


Jak si tak několik kilometrů houbařím, všímám si jak se vedle mne začíná zvedat svah. Kouknu do mapy a ejhle, 300m ode mne vrch Na hranicích s výškou 665m.n.m. Ten sice není do výzvy, ale tak nějak přirozená horobranická nenechavost mi velí, že "když už seš tu, tak se na něj přece nevykašleš". A taky ne. 


Po návratu k autu do Zaječova mé skóre čítá kolem 11 pěších kilometrů, asi 300 výškových metrů, 2 vrcholky, 1 dokončenou výzvu, kolem 50hub, 2 z lesa promočené boty a 0 zmoklých Třísků. Úspěšný výlet.